Re: Puberťáci a četnost setkání s prarodiči

Klesla dost a kdyby bylo na puberťácích, je omezena pouze na "nutné". Jako děti měly s mými rodiči poměrně hezký vztah. Ale máma si nikdy neuměla s dětmi hrát, ani se mnou - práce bylo to jediné důležité - co se nejvíc blížilo hře byla hra na školu - tady si sedni a čti mi/opisuj/počítej..., táta si hraje jen jedním poměrně agresivním způsobem (neustálé pošťuchování, lechtání, lezení po stromech a střechách atp), což ne všem dětem vyhovovalo. Takže cca od věku 10+ kdy už si děti uměly prosadit svoje, vztahy pomalu chladly. Prarodiče se snaží s nimi udržovat vztahy, ale pouze za jejich podmínek, nebo jak to nazvat - jejich zájmy neberou v potaz, takže to jde do kopru tak nějak samovolně a nedaří se mi jim vysvětlit, že když je budou neustále poučovat a dělat jen to, co baví je a ne i ty děti, tak nemůžou čekat nějaké hlubší zapojení. I když by se pro ně rozdali.
Z manželovy strany je, dnes bych to nazvala instagramový zájem = sdílet fotky s tím jaká mám super vnoučata, ale ve své podstatě je neznám/nenavštěvuji/nezajímají mne jinak než na fotkách.