Re: International Experience Canada (IEC)_Máte někdo zkušenost?

Ono když musíš, tak se na podřadnou úroveň nehledí...

Já bych nepřežila, bez přivýdělku, a praxe v oboru byly zásadně neplacené... Takže jsem během studia chodila na praxe,stáže + na brigády "podřadné" a nekvalifikované, abych měla za co žít...

Náš velkej mladej život měl zaplacenej a záliby neměl drahé, resp. stačilo mu na to kapesné... Je to tedy "za cenu" blízkosti obou rodičů, s tím spojených "keců do života", a tak.

Spíš mě štve ta mentalita, že si to neuvědomuje... Já žila s tím, že moje máti, jako samoživitelka 3 dětí, má víc práva si ode mě "dáchnout" a že holt já - mladá, akční, perspektivní - musím máknout. Náš velkej mladej jakoby neviděl, že táta už není nejmladší, maká (ano, vydělává), zatímco on se spokojeně fláká ve vlastním bytě (který mu ten táta platí), paří si, chodí do posilky, natáčí videa a tak, a vůbec se nezdá, že by mu to bylo blbý.

On muž mu to všechno by ochotně platil dál, ale podle mě by se slušelo, aby ten mladý sám to odmítl s tím, že dík táto, investoval jsi toho do mě spoustu, teď už je to na mě, budu si platit to inkaso (i tak nemusí nájem, když byt táta koupil, že), budu aspoň přispívat na jídlo (když už nepřestanu chodit vyžírat ledničku), platit si provoz auta (který koupil táta samozřejmě) a tak. Prostě říct, ne táto, já už nechci. Jsem dospělý, budu si na to vydělávat a můj život už nechej na mě.

Jako muž má 55 let a mladší syn ještě holt 10 let studia před sebou, bylo by fajn, kdyby muž trochu zvolnil, aby nám vydržel, že... (jako svého syna uživím i já sama, samozřejmě, myslím to tak, že chlap po 50 je křehké zboží...). Aby se 25tník flákal u počítače a nechal tátu dřít a za sebe všechno platit, to je pro mě prostě absolutně nepřijatelné. Fajn - v září dostane první výplatu (za půl měsíce), v říjnu už celou (za září), tak si ráda počkám, jak to bude vypadat...

A přesně - kecat do toho "nesmím" a v zájmu klidu v domácnosti to nedělám, ale říjen je pro mě limit... Jak nebude řádně pracovat, vydělávat a nezačne si svoje náklady platit, tak holt budu vést pohovory já. Muž je příliš hodný a příliš velkorysý (i na mě i na malého syna, to nejsou jen "výčitky z rozvodu"), ale odsud-posud...

Naštěstí si teď našel slečnu (syn, ne muž), která žije daleko od rodiny, ve sdíleném bytě, pracuje..., tak doufám, že se před ní bude trochu chtít ukázat, že není "pubertální lenoch". Je fakt, že můj první byl taky takovej rozmazlenej jedináček, musela jsem ho poněkud vychovávat, a celkem to s ním pak šlo... Muž je naproti tomu takový chlapský já, tj. aktivní, samostatný, soběstačný, nefňukací... Snad ten velký syn po něm podědí aspoň půlku...