Re: Ještě k potratům

Jeste bych rad doplnil (uz naposled :-) a pak odjizdim na 14 dni) podstatnou vec. To ze zena jde na potrat je jedna vec - s tim uz nic neudela (neresim ted nejake odsuzovani).

Co je ale mnohem dulezitejsi je otazka jak se zachova po potratu - jakmile pozna ze zabila sve dite ma dve moznosti - poprit zly skutek, nebo si priznat ze udelala neco spatneho a litovat.

Bude-li se snazit (hlavne sama pred sebou) poprit zlo potartu - prirozena reakce - automaticky ho zacne obhajovat a sve okoli stahovat na svou uroven - jen aby byla normalni a utlumila svedomi.

Druha reakce je ze lituji toho co jsem udelala a ostatni varuji aby nedelali stejnou chybu jako ja.

Pochopitelne existuje sirka paleta mezi temito jasnymi pozicemi, ale na kazdem co ma do cineni s potraty zalezi na kterou pozici se prikloni. Zda se chce zrict zla, nebo ho bude sirit (konec koncu i toleranci - zajimalo by mne zda byste byli tolerantni v autobuse k nekomu kdo by pred vasima ocima tyral dite)

mejte se hezky
radim