Pozdrav po stu letech

tak jsem se k vám konečně dostala, sice jsem nakukovala, ale nějak jsem nestíhala reagovat, ty dvě děti a třetí na cestě mi opravdu vyplňují všechen čas... A mě to taky pěkně utíká - zbývá mi už "jen" 80 dní...



Nicméně na mimi už vlastně všechno máme, oblečení mám po dětech dost, kočárek už máme, protože ten předchozí byl po dvou dětech přeci jen trošku "jetej"... Ale občas se neudržím a přeci jen na mimi něco koupím ;-)

Akorát nás čekají nové skříně do obýváku, protože ty stávající už musíme definitivně přenechat dětem, zatím čekáme na nové schody k patru, které se kvůli skříním musely posunout, ty by měly být hotovy do konce března, v dubnu skříně, v květnu postel pro Fanynku a můžu rodit ;-)

V poslední době jsem byla často v práci, ale už mě to pěkně zmáhá :-))))

Řidičák na autobus mám zatím stále jen virtuálně, žádost mám sice podanou, ale zatím jsem se mi ho nepodařilo vyzvednout, už jsem tam párkrát byla, ale buď přede mnou bylo asi 400 čísel a naposledy se mnou mašinka co vydává čísla nekamarádila a řekla mi, že čísla jsou vyčerpána :-((((((

Jindra je celkem v pohodě, počůrávání prozatím neřešíme, doktorka říkala, že máme ještě počkat a pokud se to do podzima náhodou nespraví samo, tak teprve pak zkusíme léky... S dýcháním je to střídavě oblačno, no spíš polojasno ;-) Protože, pokud bere pravidelně léky, tak je v normě, dokud nepotká nějakou chorobu, ale díky lékům to všechno zvládá bez větších problému...

Fanynka je malej ďáblík, neuvěřitelně ukecaná, pořád plná energie :-D Ucho se zahojilo v pohodě, chodíme pravidelně na kontroly, a doktorka si pochvaluje, takže snad to byla jen akutní záležitost...