Re: pejsek

Ahojte,
to jsem ráda, že jsem Janinu tak potěšila příchodem :-)
Já pracuju pořád, od příchodu z porodnice, nonstop. Momentálně čekám na email od jednoho zákazníka /jestli bude akceptovat náhradu za nemocnou paní, která k němu dochází na úklid/ - mám již několik let, malou firmičku na úklidy a správu nemovitostí... Nešlo to pustit k vodě během mateřské. Bez pomoci mojí maminy bych to fakt ale nezvládla.
Elinka začala chodit do školky v září. Nadšená. První víkend, co jsme nejeli na Vysočinu byla naprosto v šoku, že se v sobotu nechodí do školky. Až to bylo k smíchu. První měsíc jsem ji brala po obědě, aby si zvykla a abych "obrala stát o mateřskou" - ale určitě na tom nejsem tak jako jistý pan politik :-)) A od října se pokoušíme ve školce spát. Ale je to na draka, neboť Elda nespí ani doma a zase tak brzo nevstává, aby byla unavená a chtělo se jí po obědě spát. Vstane tak po osmé hodině a pak se šouráme do školky. Astor chodí s námi, máme to tak necelou půlhodinku přes park pěšky. Astor má chudák artrózu na přední i zadní pacině, tak si jde pomalu, pokulhává /na noc mu pacinky mažu mastmi, prášky nedávám, protože výsledek nebyl lepší a já prášky neberu taky - ikdyž je pravda, že mi ve srovnání s ním nic není/. Je to přeci jen starší pán, už mu je přes 13... to to uteklo, brali jsme si ho z útulku, když byly Tomovi 3 roky, to jsem tady určitě psala. Astora tahám celý život s sebou, pokud to jde. Takže jsme chodili s Tomem na všechny možný kroužky, jezdili jsme po Praze všemi dopravními prostředky, myslím, že by asi trefil domů odkudkoliv, já ho fakt protáhla všude :-) Jeho společnost mi přinesla spoustu přátel i náhodných seznámení s lidmi, kteří mají psy i zvířata rádi, ale setkala jsem se i s takovými antipatiemi, že mi bylo až špatně. Když jsme někdy nechodili po venku a chodili venčit, tak určitě ráno /brzo podle toho, v kolik večer jsme šli naposled, ale vzhledem k tomu, že venčím okolo 23., tak brzy ne/, pak v poledne, v podvečer a večer. Krátké, takové čůrací procházky a domů - to když byl třeba nemocný a tak. Když si jednou nechal od soupeře roztrhnout tlapu a měl na ní ošklivou ránu, nedostala jsem ho ven dvanáct hodin. Nechtěl, tak jsem ho nechala až si sám přišel ke dveřím. Brávala jsem ho s sebou i na vyjížďky s koníkem, bylo to super. Škoda, že už nemůže. Minulý víkend jsme šli procházkou asi 8 km s Eliškou, ale zítra, Elda chce zase vyrazit na výlet, pokud nebude pršet, tak ho nechám asi doma. Hlídat ho bude moje mamka. Babičku využíváme tedy opravdu všestranně :-)
Na koni jezdím pořád. Elišku to baví čím dál tím víc. Jezdí se mnou v sedle, sedí přede mnou, je schopná jet i na kratší vyjížďky, kousek zaklusat, zacválat. Učit ji zatím nemůžu, nemám na to prostor /kruhový výběh/ a Cipísek je velmi spolehlivý jen když na něm sedím také já. Elince to zatím stačí, tak to nikam neženu.
Tak jsem snad napsala odpovědi na všechny otázky, doufám, že jsem Vás dlouhým psaním neotrávila.
Z vlastní iniciativy dopisuji, že se nám v úterý narodila 3 morčátka a že se můj manžel dal na bruslení. Dneska jel spoustu kilometrů podél Vltavy a zpátky. A teď už je KO :-)))))
Tak dobrou, holky, a pište, všechny Vás zdravím
V.