Pěkný čtvrtek

Holky, holky,

koukám, že zase nestíhám, večer jsem jen mrkla kousek na naši diskusi a ani jsem nestihla nic napsat, neb mě mužík hnal od pc. V práci se teď na net vůbec nedostanu, prostě to nestíhám.

Naši kluci jsou taky někdy na zabití, ale to je asi všude... Když jsme jim koupili nový koberec do pokojíku a dostali i ten autíčkový, tak si prodloužili cesty i na ten nový béžový, nakreslili si tam zastávky, cesty.... No já jsem myslela, že umřu, to samé když jsme jim v pokojíku vymalovali, neuplynul ani týden a jednu zeď totálně počmárali pastelkami. Musím zaťukat, že teď už je to lepší. Jindra musel ten počmáraný koberec vlastnoručn drhnout kartáčem a teď už si dává bacha :-).

Jinak v úterý šel po nemoci zase do školy a normálně dostal poznámku, že za celou dobu, co byl nemocný nic nevypracoval. To jsem myslela, že mě trefí. Jindra měl nařízený přísný klid od Dr., a navíc, když je člověk nemocný, tak je doma, aby se uzdravil a ne aby psal úkoly. I když záleží asi i na tom, jak moc to dítko je nemocné...