Pondělíčko, pondělí

Taky jsem se hned jukla na basketbalistku :-). U nás se nesportuje, my jsme sportovní dřeva. Loni jsem s Jindrou a Štěpíkem chodila na aikido, to je i bavilo, ale po dvou angínách a velkých absencích jsme chodit přestali a teď, co chodím do práce to zas nestíhám časově a nikdo jiný než já se nenabízí :-(. Aikido začíná ve čtyři a já jsem doma kolem páté. Je mi to docela líto, ale kluci se vyřádí i bez toho.

Jinak Zdeni, to s tím spaním a vstáváním máme doma taky :-))). Když jsou doma kluci se mnou, tak spí klidně i do devíti a déle, ale když se chce prostat taťka, tak vstávají brzo ráno :-))).

Jindra už je fit, tak doufám, že už nás do konce roku nic neskolí. Dr. říkala, že ani moc neporostl a nepřibral, tak si ho bude sledovat, jestli je vše OK. (Snad to vánoční svátky spraví :-))). Máme ho vykrmovat, vařit mu kaši s medem, atp. Tak jsem se v duchu zasmála, protože mezi Jindrova oblíbená jídla patří na prvním místě ovesná kaše s medem, a tu dělám fakt často :-). Mňam.

Okna u nás taky čekají, až je někdo umyje, ale mužík před měsícem slíbil, že se toho chopí, tak furt čekám a čekám... :-).