Moje zkušenost se Šternberkem

Jsem z Olomouce, ale přesto jsem se rozhodla porodit ve Šternberku. Důvod: možnost rozhodovat v max.možné míře o průběhu porodu - klystýr, poloha, dokonce i nástřih atd., což podle mých informací bylo v protikladu s porodnicí v Olomouci. Tam se prý na takové věci rodičky neptají, ale dělají je automaticky. Do jaké míry je to pravda, nevím, byly to spíš zkušenosti kamarádek a známých. Ale mě to stačilo, Šternberk nám s manželem byl zkrátka i sympatičtější.

Svého rozhodnutí nelituji, ale nemůžu ani říct, že jsem byla 100% spokojená. Skutečně jsem si mohla vybrat klystýr, oholení, dokonce i čas prasknutí plodové vody - chtěla jsem později a lékařka to respektovala. (Mimo jiné jsem mohla rozhodnout i o samotném termínu porodu, což samozřejmě jinak stanovuje lékař, protože zdejší přimář se nakonec přiklonil k mému svědectví přesného data početí než termínu v těh. průkazu - tedy podle ultrazvuku.) Možná záleží hodně na povaze každé rodičky a na komunikaci se sestrami a lékařem, protože některá sestra řekne: Teď vám dám klystýr. Pokud by rodička řekla Ne, sestra by ji respektovala, ale pokud se mamina neozve a nedá najevo svoje přání, tak sestra provede, co řekla. Jsou maminky, které očekávají, že se jich sestry u každého úkonu budou ptát na jejich souhlas a pokud to tak není, jsou zklamané. Jenže ne každá sestra je taková (navíc by se "uptala"). Ale to je právě věc komunikace. Jsem přesvědčená, že ve šternberské porodnici tato svoboda volby existuje a já ji zažila sama v plné míře. Ocenila jsem ji a byla jsem za ni vděčná.

Mým problémem ale bylo, že jsem "svou" porodní asistentku neseznámila DOPŘEDU s mou představou o samotném porodu, resp. o druhé době porodní. A když k tomu došlo, bylo už pozdě stát na své představě, už nebyl čas. A taky jsem jako prvorodička byla z toho konečného sešupu tak trochu vyhukaná, takže jsem slepě dělala, co mi sestra říkala a jen ve skrytu srdce jsem volala: Ale já to přece chtěla jinak!!! Sestra proto vedla tlačení miminka, jak byla zvyklá, ne jak jsem chtěla já. V poloze, která vyhovovala jí, ne tak docela mně... To jí nevyčítám, to vyčítám sobě. Následkem toho bylo velké natržení (i po nutném nástřihu) a o to nepříjemnější a dlouhé šití, ztráta krve atd...

Druhá věc, která pro mě nebyla pozitivní, byla lékařka (její jméno si nepamatuji,ale myslím, že je tam jediná), která měla být, ale nebyla u porodu a přiběhla, až když bylo nutno zašívat. A to ji ještě museli několikrát volat, sestra už byla nervózní, můj muž taky, já krvácela... To vše vím spíš od manžela, já to ani tak nevnímala, měla jsem jiné starosti. A pak to samotné šití a neuvěřitelně necitlivý až povýšený přístup oné lékařky. Připadala jsem si, že ji obtěžuju tím, že potřebuju její pomoc. Zašila mě tak, že jsem po svých musela ještě jednou dojít zpátky na sál, aby to ještě "spravila" a následky její práce cítím při milování ještě dodnes, tj. rok a 9 měsíců po porodu. Oceněníhodné bylo, že celou tu "věčnost", co mě zašívala, mohl mít manžel naši už ošetřenou dcerku v náručí a stál s ní u mě, což mi dodávalo sílu.

Porodní asistentka ale byla po celou dobu příjemná a empatická a současně profesionální, vykonávající "svou práci". Po vytlačení miminka bylo všechno tak, jak slíbili, i mimčo mi hned přiložili k prsu, když jsem si o to řekla. (Sestry nebyly nadšené, protože jsem se třásla a ony nechtěly, aby se můj stres přenesl na miminko. Já je ale přesvědčila, že i přesto to chci. Netřásla jsem se totiž stresem, ale zimou - po vyjití placenty.)

Na oddělení šestinedělí jsem byla spokojená. Sestry milé, vstřícné, ochotné. Milá spolurodička na pokoji - setkáváme se dodnes. Dětský lékař profesionální a citlivý ke mně i k mojí holčičce. Obzvlášt jedna sestra byla nepřekonatelně skvělá a k ní se vážou mé nejpozitivnější vzpomínky na celý pobyt v porodnici - jmenovala se Dobruška a opravdu to byla tak dobrá bytost, že jsem díky ní přestála a velkou psychickou krizi, která na mě v porodnici přišla. Prožívala jsem ten čas díky pokleslým hormonům dost špatně, byla jsem vynervovaná, úzkostlivá, neschopná odpočinku a radosti. Ona byla jak anděl, kterého vám pošle sám Bůh. Díky ní jsem se nejspíš nezbláznila...

Chci tím vším říct, že Šternerk je velmi dobrá porodnice s laskavým a profesionálním personálem (vesměs - jako všude). Vždycky všechno vidíme každý ze subjektivního pohledu a jinak to ani nejde. A i kdyby informace o porodnici mohly být objektivní, stejně záleží na konkrétních lidech, kteří s rodičkou v ten den pracují. Moje zkušenosti se odvíjely od sester, které jsem "vyfasovala", zkušenosti jiné maminy můžou být hodně jiné, protože měla u porodu jiné zdravotníky. Ale co se týče "duchu" nebo "atmosféry" porodnice, hodnotím ji zcela jasně kladně. Druhé miminko, dá-li Bůh, porodím zase ve Šternberku.

Chci vás, které budete rodit, povzbudit k tomu, abyste si samy dopředu ujasnily, co vlastně u svého porodu chcete určitě, co je vám jedno a co prostě nechcete a to řekly své porodní asistentce dopředu, ať s tím může počítat a vést podle toho celý porod od začátku. Taky bych radila nedělat zbytečné dusno mezi vámi a asistentkou, když něco nevychází podle vaší představy, ona kolikrát dělá opravdu jen svou práci a snaží se ji dělat co nejlíp. A ze všeho nejvíc - dát celý porod do Božích rukou, On je nejlepší porodník a nezklame upřímně prosícího.