Názory k článku Jóga pro mrňata

Karino, to je teda síla. Myslím s tím nemluvením. A jak na to reagují děti a jak jsou vlastně staré? No to já bych asi nevydržela dělat to jako ty. Já bych se zbláznila, kdyby se mnou nemluvil. Štve mě, když se mnou nemluví dva dny, natož tak rok. Nechybí ti to? Nebo jsi radši, že máš klid a chodíš si povídat s rodinou a kamarádkama? To o sexu asi nemůže být řeč nebo ano?
Je fajn, že se ti ho alespoň podařilo usměrnit před dětma. Píšeš, že je miluje, ale očividně se jim moc nevěnoval, když chodil domů tak pozdě a oni ho viděli jen o víkendech. To můj přítel je zase takový, že kariéru moc neřeší, peníze vydělá, ale né moc, spíš se věnuje. Dceři se věnoval hodně a vydrží si s dětmi hrát nebo pro ně něco dělat-to vzhledem k jeho povaze docela nechápu. Myslím, že otec by byl dobrej. Tohle s tou povahou hysterika asi tolik nesouvisí.
Musím ti napsat příhodu ze včerejška. Rozbila se nám baterie u dřezu. Tak jsem jí reklamovala a přivezli jsme si novou domů. Odpojení té staré bylo s nadávkama a házením nářadí. Připojení bylo s nadávkama a házením nářadí až jsem měla pocit, že rozbije celou linku. Já šla radši do ložnice koukat na Ally Mc Bealovou a to mi bylo ještě vyčteno, že mu nepomáhám a že si jdu lehnout, zatímco on "chudák" tam musí přidělávat baterii. :-) Přitom já když něco dělám, tak on jen leží na kanapi a ani ho nenapadne mi pomoct. Takže s tím, že něco dělám málo nebo hodně to fakt znám. Nezavděčíš se nikdy. Ten můj by ze mě kolikrát sedřel kůži. Sám ale leží na gauči a diriguje. Je fakt, že občas uvaří, ale tím to asi končí. A to ještě vyžaduje pomoc a když mu to nejde, můžu za to samozřejmě já. Už jsem se celkem naučila to přecházet a vůbec na to nereaguju. Ono ho to po chvíli přestane bavit. :-)

Evo, docela jsi se trefila skoro ve všem. Co se týká psychologa, sám mi řekl, že tam půjde, že mám nějakého najít. Ale to bylo před měsícem, kdy jsme měli celkem velkou hádku a já byla skoro rozhodnutá pro rozchod. Najednou začal dělat vše možný a snažit se, tak jsem to ještě zkusila. Je to lepší, ale ty nadávky v hádce se opakují pořád.
Nevím do jaké míry je touto "úchylkou" můj přítel zatížen, to je asi těžké říct. Když ho to chytne, tak je to celkem blbý, ale je fakt, že to naštěstí není tak často.
Jak to myslíš, že s tebou manžel nemluví? Jako, že se ti nesvěřuje nebo s tebou nekomunikuje vůbec? A proč? To já znám, že se mnou nemluví po hádce nebo vůbec celý den nezavolá, ale pak naopak dělá jakoby nic a smete to ze stolu moc lehce. Někdy je doma dusno, ale to je jen po té hádce, jinak si celkem říkáme vše.
Ještě k těm dětem. Oni tomu přihlížejí? Nebo si počká až nejsou doma? Je dobře, že jsi mu na rovinu řekla, že jakmile je do toho zatáhne, odcházíš. To by si měl uvědomit a alespoň trochu by ho to mělo krotit.
Ten citový odstup a ignorace hádek fakt pomáhá. Když vidí, že mě jakoby nemá jistou tak bojuje a snaží se. Ale jakmile mu dám najevo, že ho potřebuju (citově, fyzicky), tak toho jakoby zneužívá. To jsi se trefila. Ale takový je skoro každý chlap. Prostě si neváží toho co mají a je vždy lepší si trochu držet odstup a nenechat se převálcovat a nestavět si partnera na piedestal. Je fakt, že se mi daří začínající hádku ignorovat a spíš se stáhnu nebo mlčím a nereaguju. Jenže to jde, když jsi v pohodě a nemáš zrovna problém nebo nejsi unavená. Musíš to překousnout a na to taky není vždy nálada. Když to na mě padne a potřebuju oporu nebo pohlazení, tak se ho moc nedočkám. V tu chvíli prostě nevycítí tu potřebu. Pohladí mě třeba druhý den, ale to už nemá ten efekt, jestli mi rozumíš. To střídání období ještě nemohu posoudit, jsme spolu teprve přes rok. Ze začátku byl úplně v pohodě, hádky jsou až teď poslední dobou. I když někdy by mě opravdu láskou snědl a pak má jakoby útlum a spíš se odtáhne. Nevím co to má znamenat, asi ho něco vždy rozhodí nebo naštve a vybije si to doma.
S domácností pomáhá-myje okna, vaří a nakupuje. To on sám si tyhle činnosti vybral, protože vaření ho baví. Ale je to prostě k vzteku, protože mi to skoro v každé hádce vyčte, že já nevařím a že musí vařit on. Přitom to chtěl a vybral si to sám. Někdy na mě zkouší, že ostatní ženský zvládaj vše samy a nikdo jim nepomáhá, tak proč já chci pomoc. U něj je to asi o výchově. Vyrůstal na vesnici a doma tento model viděl, tak mu to přijde normální. Ale to já si líbit nenechám, většinou na jeho poznámky nereaguju nebo řeknu, že budu vařit já a on ať si vybere jinou činnost. To nechce. Někdy mě to vcucne a pak se doma snažím, jak můžu a ostatní nechápou, jak jsem dobrá hospodyňka. On to ale moc neocení. Na děti je moc hodnej a stará se o ně a hraje si s nimi (i dět příbuzných), takže myslím, že táta je dobrej, což se mi s tou hysterií nějak neslučuje. Jaký je tvůj manžel otec?
Tu knížku si pořídím, jsem zvědavá co tam píší. Je to docela na pytel, když scény dělá chlap, co? Takové chování bych spíš přisoudila ženským. No, Evo, díky za tvoje psaní, držím ti palečky.

Evo, to co píšeš naprosto sedí na mého přítele. Myslíš, že je to histerie? Přesně, jak píšeš, že po tom co mi vynadá se jakoby uklidní a je mu dobře, úplně vidím,jak si jakoby oddychne. Jak se mu uleví. Pak opravdu spokojeně usne nebo si dokonce píská a zpívá vedle v pokoji a já v ložnici brečím do polštáře. :-( Já jsem z toho vždy velmi zklamaná a trvá mi třeba dva dny, než to překousnu zatímco on je v pohodě, nic neřeší a navíc je třeba naštvaný, že se s ním nebavím. Myslím, že tomu nepřisuzuje takovou váhu, vidí to jako určitý způsob hádky a omlouvá si to tím, že hádky jsou všude a tak nedělá nic špatného. To, že jeho způsob hádek je poněkud nedospělý a hulvátský, to už nevidí. Je mi to líto, protože jinak je moc fajn, má dceru z předešlého vztahu a na ní je hodný, hraje si s ní, věřím, že by byl super táta i našemu dítěti, ale žít v tom dusnu je někdy hrozný. Není to tak často, většinou to ukočíruju tak, že ho hned okřiknu, jakmile vidím, že by se něco mohlo blížit nebo to převedu na legraci a jakoby ho pošťuchuju a on toho nechá. Ale někdy je to neúnostný, někdy ani já nemám náladu to zachraňovat a třeba sílu nějak se bránit nebo bojovat a pak to jede. Dovolím mu, aby mě tím dostal a pak jsem z toho sama smutná. Ta ignorace je fakt super způsob, taky to zkouším. Někdy mě to ale stojí spoustu sil, protože když nepřestane, akorát mě to naštve. Většinou toho ale nechá, když vidí, že nemá publikum, tak ho to asi nebaví. Taky pomáhá bavit se o něčem jiným, prostě najednou otočit a hotovo. A nenechat se tím udolat. Já jednu dobu měla pocit, že si za to můžu sama a jemu se podařilo ve mě vyvolat pocit, že jsem špatná, pomalu ve všem, protože vyčítal každou maličkost i ohledně domácnosti, ale pak mi hodně lidí otevřelo oči, protože říkali, že takovou ženskou by si mohl přát každý chlap a že on jen remcá a zkouší co si může dovolit. Evo, držím ti palce, abys to nějak ustála a aby se to zlepšilo. Nevím, kolik tvému muži je, ale snad ho to s věkem přestane bavit a taky bude chtít klid. Díky za rady.

Milá Mio. To, že mi vynadal a spokojeně usnul, mělo svoji logiku. Tak za prvé, nadával a vyčítal tak dlouho, dokud mě "nedostal" - tzn. viděl, že se mě to dotklo a jsem nešťastná. A usnul spokojeně. Až po letech mi došlo, že to jeho relax. Každý nějak své vnitřní napětí řešeníme. On - maje ho požehnaně- ho řeší tak, že si ho vybije na mě. Než jsem si dostatečně všimla, že po hádce , která vždycky vznikla ani z nevím čeho, on pookřeje zatímco já jsem z toho špatná, bylo pozdě. Zůstávala jsem z různých důvodů - kvůli dětem, nebo že jsem neměla kam jít, čert ví. Spíš jsem to řešila tak, že jsem stávala imunní vůči jeho akcím. Postupně jsem se vytrénovala. Ale je něco jiného vytrénovat se na hádky a něco jiného spokojeně žít. Dotáhla jsem to téměř k dokonalosti.O ničem ¨se se mnou nepře, protože ví, že to nemá smysl. Tak mi ale život otravuje zase jinak - žijeme v permanentním dusnu. Samozřejmě k dětem se chová hezky (to že ta atmosféra jim nesvědčí si raději nepřipouští) a mezi lidmi je "oblíben". A pokud tě tato úchylka zajímá, půjč si něco v knihovně o hysterii. Měj se.

Všem vám děkuju za příspěvky. Příběhy jsou si velmi podobné. Možná to bude nějaký psychický problém. Myslíte, že by pomohl psycholog? Neznáte někdo nějakého? Nezkoušely jste to s partnerem nebo otcem?
Ptaly jste se, jak žijeme. Myslím, že docela dobře. Byt mám svůj, mám skvělou práci a relativně velký příjem. Přítel má dceru z předchozího vztahu, na ní je taky hodnej, ale občas taky ujede, když ho rozčílí. Jenže holka je teď v pubertě, tak ho dost provokuje a tahá z něj prachy a to se nedivím, že se někdy neudrží. Sprostě jí nenadává. Jinak k dětem, rodičům, kamarádům si tohle nedovolí. Děti miluje (i cizí-od příbuzných), hraje si s nimi, je super táta-to můžu vidět na chování k dceři.
Jinak pracuje, je manuálně šikovný, doma pomáhá, to je všechno OK.
Možná je to tím, že pochází z vesnice, jeho rodina žije tam, i jeho kamarádi. Nemá v podstatě žádného koníčka, rodiče ho nevedli k zájmům, žádný city tam nebyly projevovány, jsou skoupí na citové projevy nebo dárky. To je mi divný, přisuzovala jsem to té vesnici, kde vyrůstal, byl jak samorost. Možná není vychovaný nebo nevím. Kamarádi takový nadávky nepoužívají, jsou na ženy hodní (alespoň podle toho, jak vidím). On nadává i mimo, na ženský za volantem, na člověka, když mu vběhne pod auto. Používá takový hulvátský výrazy. Dokud to není mířeno na mě, tak to přecházím, ale když to říká mě, tak to bolí. Nechci, aby to dělal a nevím co s tím dělat. Má spoustu dobrých vlastností, nechci se s ním rozejít jen kvůli tomu. Poraďte.