Re: Hádky

Evo, docela jsi se trefila skoro ve všem. Co se týká psychologa, sám mi řekl, že tam půjde, že mám nějakého najít. Ale to bylo před měsícem, kdy jsme měli celkem velkou hádku a já byla skoro rozhodnutá pro rozchod. Najednou začal dělat vše možný a snažit se, tak jsem to ještě zkusila. Je to lepší, ale ty nadávky v hádce se opakují pořád.
Nevím do jaké míry je touto "úchylkou" můj přítel zatížen, to je asi těžké říct. Když ho to chytne, tak je to celkem blbý, ale je fakt, že to naštěstí není tak často.
Jak to myslíš, že s tebou manžel nemluví? Jako, že se ti nesvěřuje nebo s tebou nekomunikuje vůbec? A proč? To já znám, že se mnou nemluví po hádce nebo vůbec celý den nezavolá, ale pak naopak dělá jakoby nic a smete to ze stolu moc lehce. Někdy je doma dusno, ale to je jen po té hádce, jinak si celkem říkáme vše.
Ještě k těm dětem. Oni tomu přihlížejí? Nebo si počká až nejsou doma? Je dobře, že jsi mu na rovinu řekla, že jakmile je do toho zatáhne, odcházíš. To by si měl uvědomit a alespoň trochu by ho to mělo krotit.
Ten citový odstup a ignorace hádek fakt pomáhá. Když vidí, že mě jakoby nemá jistou tak bojuje a snaží se. Ale jakmile mu dám najevo, že ho potřebuju (citově, fyzicky), tak toho jakoby zneužívá. To jsi se trefila. Ale takový je skoro každý chlap. Prostě si neváží toho co mají a je vždy lepší si trochu držet odstup a nenechat se převálcovat a nestavět si partnera na piedestal. Je fakt, že se mi daří začínající hádku ignorovat a spíš se stáhnu nebo mlčím a nereaguju. Jenže to jde, když jsi v pohodě a nemáš zrovna problém nebo nejsi unavená. Musíš to překousnout a na to taky není vždy nálada. Když to na mě padne a potřebuju oporu nebo pohlazení, tak se ho moc nedočkám. V tu chvíli prostě nevycítí tu potřebu. Pohladí mě třeba druhý den, ale to už nemá ten efekt, jestli mi rozumíš. To střídání období ještě nemohu posoudit, jsme spolu teprve přes rok. Ze začátku byl úplně v pohodě, hádky jsou až teď poslední dobou. I když někdy by mě opravdu láskou snědl a pak má jakoby útlum a spíš se odtáhne. Nevím co to má znamenat, asi ho něco vždy rozhodí nebo naštve a vybije si to doma.
S domácností pomáhá-myje okna, vaří a nakupuje. To on sám si tyhle činnosti vybral, protože vaření ho baví. Ale je to prostě k vzteku, protože mi to skoro v každé hádce vyčte, že já nevařím a že musí vařit on. Přitom to chtěl a vybral si to sám. Někdy na mě zkouší, že ostatní ženský zvládaj vše samy a nikdo jim nepomáhá, tak proč já chci pomoc. U něj je to asi o výchově. Vyrůstal na vesnici a doma tento model viděl, tak mu to přijde normální. Ale to já si líbit nenechám, většinou na jeho poznámky nereaguju nebo řeknu, že budu vařit já a on ať si vybere jinou činnost. To nechce. Někdy mě to vcucne a pak se doma snažím, jak můžu a ostatní nechápou, jak jsem dobrá hospodyňka. On to ale moc neocení. Na děti je moc hodnej a stará se o ně a hraje si s nimi (i dět příbuzných), takže myslím, že táta je dobrej, což se mi s tou hysterií nějak neslučuje. Jaký je tvůj manžel otec?
Tu knížku si pořídím, jsem zvědavá co tam píší. Je to docela na pytel, když scény dělá chlap, co? Takové chování bych spíš přisoudila ženským. No, Evo, díky za tvoje psaní, držím ti palečky.