Re: Hádky

Tak co se týká vztahu mého manžela k dětem. On je miluje a to myslím naprosto vážně. Druhá věc by byla kdyby pro ně měl něco udělat - jako aspoň někdy vyzvednout ze školky nebo cokoliv jiného - cokoliv co souviselo s péčí o děti a domácnost bylo na mě. Svou úlohu zredukoval na vydělávače peněz. Do práce odcházel než se vzbudily a z práce často (či z nějaké akce - on si přece musel odpočinout) když už spaly. Připadala jsem si jako svobodná matka. Byly období, kdy ho viděly snad jen o víkendu. Tudíž co se týká výchovy, ta byla "naštěstí" na mě. Hádkám děti přítomné byly ale nenavážel se do nich. Hromosvod jsem byla já. Pamatuju, jak se mě jednou syn zastal - manžel začal na něj hulákat, co si to dovoluje.Starému jsem řekla a´t to děcko nechá na pokoji a synovi, že děkuju, ale že to s tatínkem zvládnu sama. Byly období, kdy jsem i na víkendy odjížděla k příbuzným, protože se s ním nedalo žít v jednom bytě.
Tak se také stalo, že nějaké problémy se zasahováním do výchovy ani nebyly. A pokud se začal nějak projevovat, v tomto se mi ho dařilo utlumovat.
Co se týká toho nemluvení. I na začátku našeho vztahu bylo období, kdy by mě láskou snědl a pak během pár hodil došel ke zdrcujícímu poznání, že vlastně si mě neměl brát, že jsem ho zklamala jaká jsem a já nevěděla čím. Postupně přibývaly hádky, spíš to bylo vyčítání z jeho strany - co jsem měla uděůlat víc a co míň. Od začátku uměl pak nějaký čas se mnou nemluvit (to mají v rodině) Nebo jsme se ani nepohádali a on se mnou přestal komunikovat a nechtěl říct proč. No a já se učila ignorovat jeho hádky. Z počátku manželství se mnou nemluvil několik dní, pak týdnů, pak měsíců. Te´d se mnou nemluví přes rok. Vypadá to tak, že mi řekne ráno Dobré ráno a když se vrátí z práce Ahoj. Nikam nechodíme, o ničem se nebavíme, nevím, kdy přijde, bude-li spát doma či ne, bude-li o víkendu obědvat s náma, automaticky vařím i jemu, když nepřijde, hážu to mrazáku nebo do koše.