Názory k článku O večerníčkovské hysterii

Ja souhlasim s Bohousem. Take si myslim, ze nemit televizi vubec, neni reseni. Ostatne, na kabelu je i spoustu vychovnych programu jako History channel, Discovery apd. Ja se myslim, ze je dulezite deti vychovavat v tom, ze programy v TV je nutne si pecive vybirat, jinak je TV "zrout" casu. Myslim, ze nase deti budou schopne toto pochopit. Jde take o priklad rodicu. Ja se svym manzelem se divame na televizi jen vyjimecne. Max. 2 hodiny tydne a to jenom na programy, ktere si opravdu vybereme. Deti v pokojicku televizi nemaji a mit nebudou, takze pokud si nejaky program vyberou, budou se muset divat v obyvaku.

Já taky nechci, aby děti sledovaly stále televizi, ale zase, kvůli tomu ji vůbec nepouštět se mi zdá přehnané, stejně přijde věk, kdy Vaše ratolesti si prosadí svou nebo se budou koukat u babiček, kamarádů a o to víc, protože je to zakázaný, tak toho co nejvíc využít.Prostě je dnes taková doba, kdy Tv je,záleží jak se k tomu postavíme celkově,vysvětlit co tam vidí....Stejně ten mrňous se kouká chvíli a pak jde dělat něco jiného a za každou cenu ssse stále věnoovat dítěti aby se náhodou 10min. nekoukalo na Tv je hloupost.To je můj názor.

Ano, i u nás se stalo něco podobného. Já televizi moc nesleduju, a často tak mám spor s manželem: „…furt sedíš u televize…“ vs. „až skončí tenhle film ,chci se kouknout na zprávy, ty první jsem neviděl, a pak dávají…“ Dcera večerníček sledovala od malička (býval to jediný způsob, jak jí udržet při večeři v klidu a vpravit do ní trochu stravy), ale šok byl pro nás Krtek, přesněji Krtek a autíčko. Dcera se zájmem hleděla na zcela srozumitelný příběh se srozumitelným koncem – krtek už má vytoužené autíčko a odjíždí a mává z kolečka uprostřed černé obrazovky a KONEC. Trvalo to asi pět vteřin, než se objevila hlasatelka. V tu chvíli se ozval ohlušující jekot, řev a pláč a vztek. Chlácholení nezabíralo. Mít video, okamžitě jedu do půjčovny snad až do Brna. Za hlasitého škytání a vzlykání, jsem odsouvala stolek a dítě div že do televize nevlezlo, zkoumalo kabely, prostor pod televizí, koberec a přilehlé skříně. Krtek NEBYL.

Ad. diskuze televize ano či ne – taky jsem spíš proti, ale nic se nemá přehánět, a myslím, že Kouzelná školka, Kostičky, Večerníček a sem tam nějaké video za deštivého odpoledne, není nic, co by z dětí dělalo „notorické sledovače televize“ či násilníky. Nerada pouštím Teletubbies nebo Pokémony…

Připadá mi, že se kolem TV a dětí dělá občas zbytečná hysterie. A že někteří rodiče si dělají téměř zbytečně starosti na téma vliv TV na děti(teď nezabíhám do podrobností o tom, co se na některých kanálech prezentuje a programech pro děti, nezbytné rodičovské selekci, výchově atd.)
Před 50-ti lety tady bylo jen radio a černobílá televize a neměl je každý. Lidé četli, chodili do divadel, kin apod. ABY BYLI INFORMOVÁNI o tom, co se v jejich současném světě děje. Tempo života se X-krát znásobilo a my jsme informováni pomocí TV,počítačů, internetu atd. Děti, proto aby se dobře orientovali budou potřebovat přístup ke všem zdrojům těchto informací, včetně TV. To že je teď od něčeho "odstříhneme" proto, aby jsme jim zabránili v "návyku" vůbec nechápu. My rodiče už také nesvítíme svíčkou, nepereme ve studené vodě v řece, aby jsme si neučinili návyk na pračku, myčku, apod. Vše se vyvíjí a naše děti se vyvíjí v souladu s tím. Naše role by měla být spíše v tom jim umožnit vše si "osahat" a než toho budou schopni sami, tak jim vybrat pořady-hry-internet, které se pro jejich věk hodí a které jsou přiměřené jejich schopnostech vnímání (a k tomu jim samozřejmě sami čteme, vyprávíme, zpíváme, básníme, kreslíme, sportujeme atd. aby měli možnost porovnání). Tím jim umožníme dostatečný a úplný rozvoj v souladu s dnešním světem, ale nezahltíme je všemi informacemi, které na TV a jinde jsou a hlavně jim dáme možnost výběru a porovnání. Nemyslím si, že díky tomu, že se dítě nedívá na TV, tak je z něj v budoucnu "aktivní sportovec" a nebo "čtenář". Někteří lidé preferují pasivní a jiní aktivní zábavu a tak to bylo, je a bude.

A jen poznámka k článku. Myslím, že vůbec nešlo o tu TV a Večerníčka, ale o vývoj u synka, kterému je nutno vysvětlit, že pořad už skončil a bude zase zítra. Z vlastní zkušenosti vím, že to není jednoduché, dcera vyžadovala to samé a vztekala se/nechápala, že nepokračuje, co chce ona, aby pokračovalo a to nejen u TV. Přesto to neznamená, že když "čtená" pohádka skončí, tak že jí synovi čtete pořád dokola až do rána a nebo snad ANO ?

Rozhodnutí o tom, že náš (starší) syn dorostl k večerníčkům, jsme učinili před jeho třetími narozeninami. Pomohl nám k tomu jeho tehdejší zánět středního ucha - jeho první vážnější nemoc. Byl to jeho první pořad v televizi. Dodržuji totiž pravidlo, že když jsou děti vzhůru, televize je vypnutá. Byla bych nerada, aby si na ni zvykly jako na kulisu a běžnou součást života. Taky mě děsí, když vidím jak se děti na obrazovku přilepí a v tu chvíli nevnímají nic jiného a nebo se dožadují zapnutí televize, protože nemají nic lepšího na práci. U Tomíka nám záměr zdravého koukání na televizi zatím vychází. Přes léto televizi nezapínáme vůbec a přes zimu jsme ve čtyřech letech přidali jednou týdně Kouzelnou školku (páteční - jinak stejně nejsme dopoledne doma). Občas ale taky udělujeme vyjímky. Tomík je v pohodě, zkoukne pohádku a televizi vypíná. Horší to je ale s naším mrňousem. Ten bere televizi už jako samozřejmost. Sleduje ji totiž z bráškou - i když jsem se ho od toho snažila odradit. Nedal se a jeho nadšení z televize je nelíčené. Občas si říkám jak je dobře, že znají jen večerníček a Kouzelnou školku.
Ještě k Teletubies - musím se přiznat, že jsem je nikdy neviděla, ale podle toho co jsem slyšela, není ani o co stát.
Nelitujte tedy toho, že se Vám nezadařilo zařadit televizi do rodiného programu. Já si totiž myslím, že čím déle se na ni začnou děti dívat, tím lépe.