Názory k článku Podruhé těhotná VI - Co všechno nestíhám

Taky jsem podruhé těhotná a můj prvorozený synek má 15 měsíců, až se narodí jeho brácha, tak bude mít 17,5m. Řeknete si, že je to mazec. ALE kdykoliv nad tím přemýšlím, tak si říkám, bylo by to druhé těhotenství vůbec snažší, kdybych měla první dítě starší?
Na první pohled řeknete, že ano. Jenže starší dítě vyžaduje zase zcela jiné aktivity - chodit do kroužků, společnosti dětí, cvičení, atd. prostě zdá se mi že má na maminku větší požadavky.
Když už bude ve školce, tak já bych byla už určitě v práci, ráda jsem soběstačná a ne závislá na dávkách od státu, takže si představuju, jak bych někdy do 7 měsíce chodila do náročné práce, odpoledne s vyplazeným jazykem běžela pro starší dítě do školky, potom doma honila večeři a domácí práce po nocích, ještě se chtěla stihnout věnovat dítěti. Ne děkuju, nic pro mě!
Takže vzhledem k výše uvedenému se mi přece jenom nezdá moje situace tak hrozná: domácí práce a vaření si většinou stihnu udělat přes den, když dítě po O spí, tak si trochu odpočinu, chodíme na procházky. Večer když přijde manžel, tak si syna taky bere na starost. A mě to nevadí, protože jsem se mu věnovala přes den.
Jsem spokojená těhulka i napodruhé.

Ahoj,

diky za pekny clanek.

Mela bych velkou prosbu, chtela bych si zacit psat denicek a nevim jak.
Poradis mi?

Diky

Jana

Tak tento článek mi hovoří z duše. I já nastupuji druhou mateřskou po té první, jen dítko mám o dva roky starší (nic moc velký rozdíl v čertovinách v obchodech, ale týden - od svých 4. narozenin - chodí na dopoledne do školky). Sice se zdá, že čtyřleté dítě je větší výhra, tak jak na co. Ještě poslední kontrolu v poradně jsem musela absolvovat s ním, a byl to běs. Jako správný chlapeček prozkoumal během dvouhod. čekání všechno v čekárně a v ordinaci stačil rozebrat mikroskop - a to dostal nepočítaně na zadek a vyhrožováno mu bylo snad vším - prostě dal mi dost najevo, že podruhé s ním teda nemusím počítat. Radovala jsem se, že školka bude naprostá pohoda, musím uznat, že ty čtyři hodiny, kdy nemusím hlídat, kde se zrovna chystá spáchat sebevraždu je výhoda, ale uteče to jako hrom. Jako správná matka jsem obešla všechny školky v okolí a zvolila tu nejhezčí s velkým parkem (aby děti netahali po městě...) a tady v pořádném kopci - což mi v euforii z toho, že se našla v Brně školka s tak velkou zahradou připadalo jako druhořadé. Teď si fakt užívám. Nevolnosti, které tak normálně bývají první tři měsíce mne minuly a užívám si jich teď, a parádně. Pro prcka chodím o hodinu dříve (normálně je to 15 min cesty), abych měla 1/2 hodinu na kopec, takže můj "volný" čas se scvrkává na minimum, kdy zběsile obíhám obchůdky s potřebami do porodnice a pro mimíska (oblečení mám po prckovi, tak jen dokupuji drobnosti, ale i tak...). Nyní se tedy dostávám ke cvičení k porodu a k přípravě k porodu. S prckem jsem si absolvovala obojí s naprostou poctivostí, a můžu říct, že to bylo k ničemu. Cviky jsou dost dobře popsány v knihách (cena 800 za měsíc byla zdrcující za 4 hodiny cvičení a 4 hodiny přípravy)a příprava spočívala v tom, že nám bylo nabízeno zboží od různých značkových firem za dražší ceny než jsou v obchodech (jednorázové kalhotky do porodnice za 650,- 4 kusy mi připadá jako luxus - jedna známá porodní asistentka mi poradila, ať nakoupíme pár kalhotech u Vietnamců - bílá bavlna (doma vyvaříme) - a ty můžeme taky v klidu vyhodit, když jedny stojí 10 Kč.... - jo, a fungovalo to). O porodu jsme se dozvěděly, že je to jako silnější menstruace a jsou to stahy - prcek se ohlásil po 5min bolestí zad (dost neskutečnou), takže jsem volala své matce, zda neumírám, a kde jsou ty stahy.... Prostě paráda, která vyšla na dost peněz. Poučena z předchozího vývoje studuji knihy.

Jo...tak nejak. Takova jako nirvana:).

Já to mohu také potvrdit - se dvěma dětmi je to víc v pohodě, než s jedním. Zajímalo by mne, jak je to u většího počtu (tři a více) ;-)