Názory k článku Pár otázek pro civilní soudkyni

Ahoj Dano, četla jsem tvůj příspěvěk a doslova se mi ježí vlasy hrůzou!! To, že je v tomto státě neskonalý binec jsem věděla,ale že je takový a na státních institucícch,které mají hájit zájmy dětí sedí takové slepice (a to tato zvířata urážím), jsem opravdu nevěděla ani netušila! Sama mám již nějaké zkušenosti,ale vždy jsem se setkala s ochotou, o to je to pro mě větší šok! Nikomu nic zlého nepřeji, ale těmto ženám bych přála alespoň 3 měsíce zažít taková muka a tolik bolesti, co zažíváš ty! To víš, kdyby jsi byla nějakou ženou významného politika nebo měla peníze pro tyto úřednice, věz, že věci by dostaly daleko větší spád!! Dnes vyhrává ten, kdo je větší křivák a pova-
leč!!
Přeji, ať ti vše co nejdříve dopadne a ty jsi konečně v klidu a pohodě!!
P.S. Co to takhle dát jako příspěvěk do televize?

DRŽ SE!!! Gina

Milé dámy musíte se držte, ale to asi chtělo trochu více dávat pozor s kým člověk vlatsně žije že?

Ahoj Radko.Děkuji Ti za podporu.Nejhorší je že vše (bohužel i budoucnost mé dcery a mojí)mají v rukou dvě instituce - sociální na ochranu dětí a soud kde má vlastně naší budoucnost jedna soudkyně,která se sice musí držet nějakého postupu,ale do hlavy jí nevidím.Působí na mne spíše lhostejným dojmem,no aby ne co jí je do našich životů,ona ho za nás dál žít nebude jen prostě nějak rozhodne.Možná si neuvědomuje že máme každý jen jeden a není možnost opravy nebo se vratit na začátek a říct si :" a teď si ten život prožiju jinak a s novými zkušenostmi.Můžeme si jen říct že život je moc krátký,čas letí,zloby je všude dost tak sakra ať už tohle skončí a můžu žít dál v klidu,pohodě,bez stresu a s možností připravovat dceru na její budoucnost,dospívání a chránit jí před vším čím si proházím.Mohu jen doufat a věřit." Věřit ve spravedlnost,lidskost a zdravý rozum všech těch orgánu,který mají ve svých rukách nás,naše další žití,užívání života a ne přežívání a živoření.
Minulý týden jsem byla na sociálce,šla jsem rovnou k vedoucí,ne se štížností,ale vyloženě s prosbou,aby už konečně hájili zájmy mého dítěte a ne manžela.Skoro po 2 hod. debatě ke které byla přizvána přidělená kurátorka (mimochodem paní vedoucí jí už ve dveřích oznamovala,že jsem si na ní přišla stěžovat,což jsme uvedla na pravou míru),mi byla položena otázka :"a co vlastně chcete po nás?" :-) Jsem si připadala,že mě vůbec celou tu dobu neposlouchaly a přitom jsem se snažila vylíčit vše srozumitelně a mluvila jsem česky :-) ale odpověď jsem měla:"co,no přece,aby jste vy jako zastůpci práv mého dítěte,apelovali na paní soudkyni,aby už bylo rozhodnuto o péči dcery.Vždyť podkladů máte k tomu dost a je to především i v jejím zájmu,který máte zastávat.Celé jednání se samozdřejmě neobešlo bez slz,ale budiž mi omluvou,že jsem vystresovaná,psychicky na dně a vyčerpaná jenže to jsem 35 letá ženská a co se teprve odehrává v té dětské hlavičce v pubertálním věku.Trošku mě sklidnil příslib že kurátorka se soudkyní promluví,vzápětí jsem se rozklepala jak sulc (nevím jestli bezmocností nebo zlobou),po sdělení,že má soudkyně dané směrnice podle kterých musí postupovat,že bez něj nerozhodne a když se po 4 nedostaví bude předveden (takže ho můžou nahánět třeba další rok).Jenže já kašlu na nějaký směrnice ať si přečtou Ústavu České republiky mě zajímá právo a né blbý směrnice (maj za to snad nějaké body a ohodnocení když rok a na 3 stání není rozhodnuto jen se to protahuje?)!!!! Dokonce ani kdyby kurátorce do zápisu sdělil,že souhlasí se svěřením dítěte do péče matky a ta to předložila soudu je to prý na nic a nemá to žádnou váhu ani vliv na postupu podle směrnic,kterých se prostě soudkyně musí držet.Já bláhová jsem pronesla a když to s ním sepíšu a bude to notářsky ověřené? Prý ani v tomto případě nemám šanci.Tak nevím,pocity mám smíšené a pořád převládá myšlenka,že by se to mělo brát jako rodičovská dohoda,že i během těch stání se můžou manželé dohodnout.
18.11. mám další stání,sice nevěřím,že poslední,ale za to jsem plná očekávání co vlastně teď bude a jestli vše bude pokračovat dalšími stání i po předložení neschopenky (20dní)s úrazem zaviněným jinou osobou a přiložením trest. oznámení pro ublížení na zdraví (mimochodem manželovo 9 za jeho život).Také jsem prolistovala internet na stránkách organizací na ochranu týraných žen,takže těch paragrafů na trest. ozn. bude víc.Jen doufám,že paní soudkyně bude vědět,že pokud manžel napadne fyzicky svojí manželku za účasti dítěte je to považováno za psychické týrání dítěte,ale já jí to raději předem připomenu,aby se zase nestalo jako když mi vytkla,že je moje vina,když se dcera zhoršila ve škole a před sebou měla papír o její dislegtii a ještě jí to říkala kurátorka (což na mne dělá opravdu dobrý dojem a vidím tak její velký zájem,aspoň jedním okem by mohla pročíst vše co jí předkládám,aby ta lhostejnost nebyla přece jen tak okatá).
No a jestli ani teď nebude vědět jak rozhodnout,rozešlu svůj příběh a pro mne ostudu soudnictví do časopisů,novin,televize k Ústavnímu soudu,prostě všude kam to půjde a pomoc ombucmana si nechám do (snad už) finále.
Tak mi držte palce ať ty díry v našich nedokonalých zákonech,hloupé směrnice,lidskou lhostejnost a nerozum pokořím.Jediné co mě drží nad vodou a odrazí,když už jsem na dně je ta moje holčina,to mi dává novou a opakovanou další sílu bojovat a nevzdat to.Jde přece o budoucnost mé dcery,mého jediného dítěte o které má přece každá máma strach sotva ho někde píchne a v tomto případě se ten strach nevyčíslitelně násobí.
Dana 35let - (která je možná naivní a stále věří ve spravedlnost a lidskost i když má pocit,že se jí zatím nedostává).

Souhlasím s Petrou ohledně chování soc. pracovnice.
Já sama mám velice špatné zkušenosti.Ani nevím kde pořádně začít.Chci se rozvést a tak jako první úprava poměrů na nezl. dítě.No to jsem ještě nevěda co překvapení,šoků a věcí promne nechápajících zažiju v dnešní době,v tomto státě,u soudu a u sociální pracovnice.
První šok byl když mi sociální pracovnice položila otázku jak chci řešit bytovou sutiaci.Říkala jsem si proč já a ne manžel?Bydlela jsem v bytě 2 roky než jsem ho poznala,vím,manželstvím stejná práva a povinnosti obou manželů,jenže...on se od roku 2001 nepodílí na nájemném ani na dalších nákladech spojené s bydlením.Taktéž od toho samého roku jsem od něj neviděla ani korunu na dceru,které je teď 12 let.Dokonce jsem vánoční dárky pro dceru nakoupila já a dala je jemu ať to dceři (bylo mi jí líto,že by od tátínka nic nedostala).
Ale k věci,takže já mám řešit otázku bydlení jenže jak peníze na jiný byt nemám a on neodejde (proč taky,bydlet zadarmo a vše v bytě užívat bez finančního podílení to je přece paráda,navíc když jsem ho ještě do března 2004 i živila).Návrhy sociální pracovnice : odstěhujte se s dcerou jinam ať je v klidu,asi si řeknete kam ceny podnájmů a pronájmu jsou vysoké a já přišla navíc i o práci.Pohotová soc. prac. v zájmu dítěte třeba i do holobytu,aspoň prý na 3 měsíce.Zírám na ní jestli to myslí vážně,jo myslí !Asi neví,že po 3 měsících může manžel zažádat o vyjmutí ze služeb a pak bych nerada skončila na ulici a právě tato soc. prac. která mě to poradila by byla první co by mi dceru odebrala z důvodů,že nemám kde bydlet.Jenže ještě větší šok mě čekal - návrh druhý umístěte dceru na 3 měsíce do ústavu.Nevím co má pořád s těma 3 měsícema,ale dětí v ústavech je dost i bez rodičů tak to tam asi chtějí i děti o které se alespoň jeden rodič stará?Nechápu a zírám.Další její argument je že dcera nebude v klidu pokud budeme takto bydlet.Jenže...a teď to bude paráda na naše soudnictví.Paní sociál. pr. pozapoměla,že dokud soud neurčí komu bude dítě svěřené do péče mají oba rodiče stejná práva o povinnostech nemluvě (jenže ty jdou mimo manžela).Takže i kdybych se prokopala k protinožcům a on si pro dceru přijel nemohla bych dělat zase nic.Snad jen kdyby se soudkyně rozhýbala a na 3 stání na které se manžel opět nedostavil bez omluvy,místo pokuty 3000,- s možností odvolání a prominutí mu rovnou napařila těch 50000,- co se píše v předvolání by snad přišel.No asi ne když si nedělá nic z 5 advokátních vymahačských firem a je čekatelem na exekuci mého majetku,proč by se taky namáhal když ho to nic nestojí.Já se nedostavit na jedno stání už by se říkalo :matka nemá zájem o dítě.Další věc on je bez práce,ale dobrovolně prostě se mu nechce a o nějakých alimentech taky nemůže být řeč.Chtěla jsem 1000,- a že sepíšeme dohodu,prý ani korunu jinak budu dejchat dno Vltavy a to platím jen 1500,- stavební spoření pro dceru.Kde je zbytek jídlo,ošacení,koníčky,krožky,prázdniny (od r.2001 s dcerou jezdím na prázdiny a financuji jen já).
Po dalším odročení jsem se už ozvala.Stějně zase nepřijde,hraje o čas,čím déle budeme manželé tím víc se jeho dluhy vztahují i na mě a o to mu jde,chtěla bych být už rozvedená,mám 2 roky přítele.Soudkyně kývě,já už bych to také chtěla mít vyřízený,ale nevím jak rozhodnout.Šok,šok...ona neví jak rozhodnout?Nedostavuje se k jednání,finančně se nepodílí na potřebách dcery,alimenty nula jinak dejchám dno Vltavy,dobrovolně bez práce paní soudkyně pokud je to málo co přihlídnout k podané žalobě na manžela pro §242 odst. 1,2 tr.z. nebo třeba ke zkutečnosti,že spí opakovaně i přes můj výslovný zákaz na posteli šíře 1m se 14ti letou kamarádkou mé dcery?(mimochodem když jsem telefonicky žádala soc. prac. o radu co mám dělat,že není normální,aby se takhle choval padesátiletej chlap, řekla mi,že nemá čas,že má za dveřmi plno lidí).
Jinak soudkyně dále argumentovala,že dceru nezvládám,že se i během roku zhoršila ve škole.Ne nezhoršila to jen nová paní učitelka poznala,že je dcera dislektik (sama má disl. syna) a já s ní zacházela podle slov předešlé učitelky,že je chytrá,ale lajdák.
Teď je ve vyrovnávací třídě,pozdě,ale přece,ale jak se říká nikdy není pozdě.
A to,že jí nezvládám,přála bych Vám paní soudkyně zažít jaké to je když já řeknu budeš se učit a on řekne jdi ven mámu neposlouchej.Schválně koho dítě poslechne?Ve věku 12ti let na 100% kdo víc dovolí a kdo víc uplácí a slibuje nebo to snad tak není? Nemohla jste přece přehlédnout mojí pořezanou tvář když jsem se mu postavila.No asi opravdu máte málo argumentů k Vašemu rozhodování tak já Vám ještě pomůžu.Od 24.10.2004 mám neschopenku - napadení manželem,ohrožování nožem (s kterým i spí pod polštářem)Jen těm 8 policajtům ho musel vydat.RTG hlavy už mám i s výsledky,CT mě teprve čeká,po neschopnosti podání žaloby na policii (jak jsem se s nima dohodla).
Tak já Vám to všechno přinesu k 4 stání a snad už otevřete oči nebo si mám stále myslet,že ta dáma spravedlnost má ten šátek přes oči,protože je opravdu slepá?
A vy milá soc. prac. jste si u soudu taky mohla odpustit poznámku že mám velmi mladého přítele a moje dcera je velmi,velmi vyspělá a to by nemuselo do budoucna dělat dobrotu.Spíš jste měla uvažovat o tom,že ten o 12 let mladší přítel než jsem já živí a stará se o dítě chlapa,který je odemne o 12 let starší a nedokáže to nebo snad nechce.Vlastně proč by se namáhal,když ti co mají hájit zájmy dětí,hájí spíše zájmy povalečů.
Ale jedno Vám řeknu státní orgáne,že si po zkušenostech s Váma připadám jako ta poslední pouliční holka,kterou pohrdáte a jen se nadřazeně ušklíbnete a vůbec mi připadá,že je pro Vás obtěžující semnou jednat o budoucnosti mé dcery,kterou chci do své péče.
Co k tomu dodat? Nikdy se své dcery nevzdám a to nejen proto,že z 9 odumřelých těhotenství mám jen jí,vymodlenou a celé těhotenství "udržovanou" aby se vůbec narodila,ale taky proto,že díky nezodpovědnosti a nezájmu manžela jsem od 28 let po sterilizaci,ale hlavně proto,že mi záleží na mé dceři,moc jí miluji a nechci,aby z ní jednou vyrostla kopie mého manžela bez citů a úcty k druhému.
Jen takový příklad:Když jsem se ho jednou zeptala jestli mě vůbec miluje,když mě běžně oslovuje kurvo,píčo,kundo řekl i že jo,když držím hubu.Kytka k narozeninám haha "jsi se zbláznila krávo,ponesu po ulici kytku" po snaze vysvětlit mu že každá ženská občas ráda jen tak slyší,že jí chlap má rád byla odpověď "ti to nahraju na kazetu a můžeš si to pouštět dokola"
Nechci ho omlouvat,ale zřejmě to způsobilo,že jako 14ti denní miminko hořel v kočárku a má půl hlavy a tváře popálenou.Bohužel ve 14 dnech jeho života mu zřejmě schořely všechny mozkové buňky a já se tuto zkutečnost dozvěděla spolu s tím,že byl 8x trestán za ublížení na zdraví (na tvrdo) až po 5ti letech manželství.
Tak a teď se ukaž slavný soude i s tou tvojí sociální pracovnicí!!
Dana,Praha 3,35 let (z toho 12 ztracených s někým,kdo si to nezasloužil).