Názory k článku Otcovské fejetony: Kde děti nevadí

Nevím, kde jsi vzala poznatek, že dítě, které se na danou věc nesoustředí, není na ni ještě dostatečně zralé. Nesoustředěnost patří k dětství, stejně jako to že děti rostou. Většina čertíků musí prostě vykonávat 2-3 činnosti najednou.

Pokud bych měla se svou dcerkou vykonávat pouze činnosti, na které se soustředí, nikdy bych ji nedočetla jedinou knížku, nemohla by chodit do kroužků, psát domácí úkoly apod.....

Nechápu tvoji snahu vyřadit děti z běžného života. Když budeme mít hlad, půjdeme do restaurace (Zbytečně tam s dítětem nelezu, většinou se tam kouří....), když budu chtít, aby se kulturně vzdělávalo půjdu s ním na koncert...

K tomu, že se jedná o sobectví:
Sobecké by to bylo, pokud bych se nepokoušela omezovat rušení na MOŽNÉ minimum. Potom jsou na řadě s tolerancí ostatní. Možná bohužel, ale to už ke společnému soužití patří.

Přeskočím do jiného soudku. V létě jsme byli na festiválku, kde se pohybovala parta nevidomích lidí, spolu s doprovodem se motali mezi lidmi, občas někomu šlápli na ruku, vylili pivo, motali se přímo před tebou, takže jsi neviděla. Rušili, rušili hodně. Připadalo by ti správné jim zakázat přístup na koncert, protože tebe ruší....? Mně ne.

Zamysli se.

Na druhou stranu ti musím dát za pravdu, že se člověk setká i s chováním rodičů, ať se dítě staví na hlavu, hlavní je že se já bavím. Myslím si, že je však potřeba PEČLIVĚ rozlišovat, kdy dítě ruší, že mu není věnováno dostatek péče, anebo, kdy ruší protože je mu to tak dáno.

Reaguji na příběh Tvé kamarádky. Mám sice o něco starší dcerku, ale taky takovou "slušnou rodinku" znám. Asi jsem pro ně nemožná matka, protože místo abych ji izolovala do pokojíčku, kde si mají děti sami hrát a neotravovat svou přítomností rodiče v "obývacím pokoji", povídám si s ní a snažím se tu svou zvídavou, živou a hlučnou cácorku zabavit. Nechci to teď zjednodušovat, ale říkám tomu "totalitní přístup" - strava po 3 hodinách od.. do.., přebalit, položit a zase čekat 3 hodiny, děj se co děj.

Ty považuješ za sobecké, že někdo vezme dítě na koncert a ty si ho nemůžeš vychutnat.? Chápu, pokud se jedná o dítě dvouleté, tříleté...
Naše dítko je odrostlejší - 7 let, neb hyperaktivní a prošli jsme si vším, co tady popisuje Monty.
Koncert neodsedí, nýbrž odťapká, snažím se jí udržet co nejvíce v klidu, už proto, aby se naučila společenskému chování. Ale přikovanou na židli ji neudržím. Pokud ti vadí i ťapkající dítě (nemyslím hulákající), považuji spíše tebe za sobeckou, protože i to dítko i ty rodiče z toho koncertu něco mají. Chápu, že to trochu ruší, ale jak chcete s dětí vychovat lidi, kteří mají vztah k hudbě, umí se chovat v restauraci, když je tam nebudete brát a okřikovat a vysvětlovat?

Potom v klidu v kině narazíte na skupinu dospělých, kteří šustí papírky, sdělují si přes půl kina zážitky z děje filmu, popř. kam půjdou až to skončí.



Děti ruší, jsou to děti. Co to brát, že ruší roztomile?

Jiná situace je matka, které je to putna. Zrovna včera jsem takovou potkala na dětském hřišti. Vůbec jí nevadilo, že její dítě do ostatních kope a háže kameny velikosti pěsti i na dospělé. Ale to podle toho co tu Monty popisuje, není ani náhodou.

Monty držím ti palce, aby jsi v sobě vždy našla mít sílu být klidná ať už ke svému dítku, nebo k sobeckým dospělým.....

nicmémě suhlasím, neboť vše má své meze. Kamarádka má holčičku 1,5 roční "andílek" již od narození se vše podřizuje jí. Neskutečně vřeští, vříská a leží na zemi -pokud něco nedostane nebo se něco nelíbí nebo asi z nudy.V restauraci, když je jídlo na stole tak se dítko rozhodne chodit a rodiče ihned výbíhají a chytají holku za barem, v kuchyni, kde rabuje v zásuvkách a koších. Nicmémě byty po jejich návštěvě vypadají jako kdyby přišla destrukční parta.Na mé slušné vysvětlování, aby spratka vychovali mi je řečeno, že je hyperaktivní. Kámoška má i se sousedy vztahy velmi vlažné, nadává babkam se psy, že jí budí dítě, přitom pokud dítko nespí je neustále slyšet široko daleko.

Jistěže je všechno o výchově o). Pokud mě třeba v autobuse či vlaku permanentně kope a jinak otravuje cizí dítě a maminka má dobrou snahu ho krotit (případně se i maličko omluvit), ale dítě je prostě od přírody živel, tak si řeknu: No smůla, vychovat se nenechá a zastřelit ho nemůžou o). Pokud se ale maminka tváří, jako že její miláček je na světě jenom proto, aby si dělal výhradně co chce a nemá nejmenší snahu ho usměrňovat, tak mě přechází veškerá dobrá vůle, humor a tolerance.