Re: Nic není černobílé

Ty považuješ za sobecké, že někdo vezme dítě na koncert a ty si ho nemůžeš vychutnat.? Chápu, pokud se jedná o dítě dvouleté, tříleté...
Naše dítko je odrostlejší - 7 let, neb hyperaktivní a prošli jsme si vším, co tady popisuje Monty.
Koncert neodsedí, nýbrž odťapká, snažím se jí udržet co nejvíce v klidu, už proto, aby se naučila společenskému chování. Ale přikovanou na židli ji neudržím. Pokud ti vadí i ťapkající dítě (nemyslím hulákající), považuji spíše tebe za sobeckou, protože i to dítko i ty rodiče z toho koncertu něco mají. Chápu, že to trochu ruší, ale jak chcete s dětí vychovat lidi, kteří mají vztah k hudbě, umí se chovat v restauraci, když je tam nebudete brát a okřikovat a vysvětlovat?

Potom v klidu v kině narazíte na skupinu dospělých, kteří šustí papírky, sdělují si přes půl kina zážitky z děje filmu, popř. kam půjdou až to skončí.



Děti ruší, jsou to děti. Co to brát, že ruší roztomile?

Jiná situace je matka, které je to putna. Zrovna včera jsem takovou potkala na dětském hřišti. Vůbec jí nevadilo, že její dítě do ostatních kope a háže kameny velikosti pěsti i na dospělé. Ale to podle toho co tu Monty popisuje, není ani náhodou.

Monty držím ti palce, aby jsi v sobě vždy našla mít sílu být klidná ať už ke svému dítku, nebo k sobeckým dospělým.....