Re: Nic není černobílé

Nevím, kde jsi vzala poznatek, že dítě, které se na danou věc nesoustředí, není na ni ještě dostatečně zralé. Nesoustředěnost patří k dětství, stejně jako to že děti rostou. Většina čertíků musí prostě vykonávat 2-3 činnosti najednou.

Pokud bych měla se svou dcerkou vykonávat pouze činnosti, na které se soustředí, nikdy bych ji nedočetla jedinou knížku, nemohla by chodit do kroužků, psát domácí úkoly apod.....

Nechápu tvoji snahu vyřadit děti z běžného života. Když budeme mít hlad, půjdeme do restaurace (Zbytečně tam s dítětem nelezu, většinou se tam kouří....), když budu chtít, aby se kulturně vzdělávalo půjdu s ním na koncert...

K tomu, že se jedná o sobectví:
Sobecké by to bylo, pokud bych se nepokoušela omezovat rušení na MOŽNÉ minimum. Potom jsou na řadě s tolerancí ostatní. Možná bohužel, ale to už ke společnému soužití patří.

Přeskočím do jiného soudku. V létě jsme byli na festiválku, kde se pohybovala parta nevidomích lidí, spolu s doprovodem se motali mezi lidmi, občas někomu šlápli na ruku, vylili pivo, motali se přímo před tebou, takže jsi neviděla. Rušili, rušili hodně. Připadalo by ti správné jim zakázat přístup na koncert, protože tebe ruší....? Mně ne.

Zamysli se.

Na druhou stranu ti musím dát za pravdu, že se člověk setká i s chováním rodičů, ať se dítě staví na hlavu, hlavní je že se já bavím. Myslím si, že je však potřeba PEČLIVĚ rozlišovat, kdy dítě ruší, že mu není věnováno dostatek péče, anebo, kdy ruší protože je mu to tak dáno.