Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Já jsem u obou dětí nasadila dudlík ve třech týdnech věku a žádné problémy s kojením nenastaly. Myslím si, že ve třech týdnech se snad už nic nepokazí, pokud je kojení bez problémů.

Mě třeba vůbec kojení nebolelo. Měla jsem malého přisátého zpočátku dost často a dlouho (no však to znáte), ale jediné co jsem z toho měla byly mírně odřené bradavky - tedy nic co by nespravila trocha Bepanthenu. A nalití prsou mi naopak bylo velmi příjemné. Někdy mě zabolelo když se synek přisál a to jsem ho hned přes malíček odpojila a zkoušeli jsme to znovu.
Věřím, že trocha bolení při kojení nemusí být hned nesprávnou technikou, ale spíš citlivějšími bradavkami. Ale když to někoho bolí hodně tak to vypadá na to, že mrně málo otvírá pusu - tedy spíš dudlá a tahá než vytváří podtlak.
Tak to je dobře, že jsi to překonala a těšíš se z kojení. Já už se taky dlouho z toho těším (1,5 roku). Teď když už tak nějak o nic nejde tak je to snad větší potěšení než zpočátku.

Necítím se odbornicí přes kojení, ale obě děti jsem kojila (dceru 18 m, syna zatím 10 m), nějaké informace jsem nastudované dopředu měla, některé jsem dohledávala až "za běhu". Téměř všude (alespoň v materiálech LL) se píše, že kojení nebolí. Mám však jinou zkušenost. Ze začátku to opravdu bylo nepříjemné až bolestivé. Techniku jsem měla, myslím, OK, děti přibíraly a žádné trhlinky či jinak zničené bradavky jsem neměla. Přesto už samotné nalití prsů mlékem, a také nezvyklé "masírování" dětskými čelistmi je bolestivé. Poprvé mám pocit to bylo horší, podruhé už ne tolik, ale stejně. Po několika dnech (týdnu) se to upravilo. Takže si myslím, že zpočátku kojení prostě bolí, ale pak je to hezké (tedy pokud nejsou jiné problémy - viz můj příspěvek k breku při kojení).

Ahoj Majo,
no, někdo mě tu třeba ukouše jako línou týnu :), ale já dávala všem dětem v rámci zachování mých bradavek a zdravého rozumu dudlík (placatý) už od porodnice. Všechny děti jsem úspěšně odkojila (15,14 a 16 měsíců). Vycházela jsem z toho, že je opravdu lepší dudlík než moje prso nebo dětský palec. Přeji úspěšné a příjemné kojení - ať už s dudanem nebo bez :)

Milá Heleno,
můj syn byl přesně takové dítě jak popisuješ - tedy u prsa chtěl spát. S tím rozdílem, že to tak chtěl už od narození. Jde o to, že si během těch pár dní v porodnici zvykl, že to tak prostě nebude. Ani prso ani náhražka v podobě dudlíku. Máme prostě jiné uspávací rituály. Fakt je, že do dneška (1,5 roku) spíme přes den spolu. Tak je to pro mě časově náročnější než s dudlíkem.
Uznávám, že jsem to přehnala s tím apelem na maminky. Byla jsem docela vytočená tím článkem. Stejně ale trvám na tom, že brát si dudlík do porodnice je.... jak bych to řekla jemněji. Asi to jemněji neumím. Stejně jako pro tebe je moje povídání o tom, že dítě potřebuje především maminku kecy tak pro mě je používání dudlíku v prvních dnech života prostě hloupost. Vzpomínám si, že v porodnici brečely děti ve dne v noci, když zrovna celý pokoj spal (tedy ta dětská část) a nebylo nic slyšet ani z vedlejších pokojů byly jsme u vytržení jaký je klid. Nikdo nikomu nic nevyčítal. Prostě se s tím počítalo, že děti brečí.
Takže na závěr: prostě jsem tím povídáním o dudlíku chtěla říct, že dávat mu ho proto, že se za to brečení v porodnici stydím nebo že jsem se jednu-dvě noci nevyspala mi připadá přinejmenším předčasné a u některých dětí to může snahu o kojení kazit.