Diskuze : Hlavní : Spaní ve školce

Senedro, vůbec nemám spavé děti. A jak už jsem psala, nepíšu jen o těch svých, ale o všech z naší rodiny. Byly jsme (já a ségry) zvyklé na to, že o spaní se nediskutovalo, prostě se šlo do postele. Výjimečně o víkendu jsme se mohly s rodiči dívat na telku. A všechny v tom modelu pokračujeme i ve vlastních rodinách.
Moje vlastní děti spávaly do cca 5-6 let po obědě, když se to začalo lámat, tak si stejně v té posteli asi hodinku poležely. Třeba s panenkou nebo plyšákem. Byl to odpočinek nejen pro ně, ale i pro mě.
A když jsi vzpomněla otce: pamatuju si, jak příchod tatínka v pozdních hodinách děti vždycky rozdivočel. To jsem těžce snášela, pak děti fakt usínaly hůř a později.

Silvi, zalezi to taky na tech detech.

Kat, nikde jsem nepsala, že to tak má fungovat všude. Jen ve svých příspěvcích popisuju svoje zkušenosti a poukazuju na to, že problémy s (ne)spaním dětí ve školce vznikají v rodinách. Ne ve školkách nebo učitelkách.

Silvie, připomínáš mi mého tchána - taky propagoval, že přece "každé dítě jde spát po obědě a večer po večerníčku je v posteli". Prostě máš doma spavé děti. Já doma vyloženě nespavce neměla, jen děti s menší potřebou spánku.

Prostě naše děti ( obě) ve dvou a půl přestaly chodit spát po o a večer usínaly tak nějak civilně po osmé, ráno se budily cca v šest až sedm. A pokud usnuly během dne, tak prostě večer nezabraly, ač jsme se jako rodiče stavěli na hlavu. Zase když manžel přijížděl z práce kolem sedmé, byl rád, že děti jsou ještě hodinku, hodinku a půl vzhůru, aby si jich aspoň trochu užil. Zastlat je v sedm, tak a) tatínka znají z fotografií, b) v pět ráno nás budou budit s tím, že sluníčko už vstalo.

Kat, víš jak se to říká: "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce...."
Vypadá to, že u vás velí "Drahuna"