Diskuze : Hlavní : Montessori škola

Co jiného - třeba program "Začít spolu", Svobodná škola... nevím, co je k dispozici dnes, ale před 17ti lety se v Praze najít dalo.

Aleno,

jistěže si alternativu vybírají většinou rodiče povětšině vzdělaní a dobře spolupracujici a často s dětmi, u kterých se dají očekávat vzdělávací obtíže. Jenže není alternativa jako alternativa a právě o Montessori je to s tou spíše nevhodností pro děti s ADHD dost známé. Naopak by jim měl vyhovovat Waldorf a hlavně menší kolektivy, ideálně s pravidelným režimem a řádem daným třeba rozvrhem.

Nevím o škole, která by prováděla nějakou kontrolu vhodnosti, ale často se při zápisu vede rozhovor s rodiči a většinou dojde řeč i na to, proč dítě hlásí do konkrétní školy. Případně už na dni otevřených dveří se rodiče doptávají, co a jak funguje, jak se co dělá. No a při těchto příležitostech by mělo zaznít ze strany učitele, proč Montessori pro dítě s ADHD vhodné není, pokud tedy rodiče přijdou s tím, že hledají pro své dítě vhodnou školu. Protože ona fakt vhodná není, chybí tam ten řád a pravidelnost, což dítě s ADHD potřebuje, dodává mu to pocit bezpečí, jistotu....

Pokud už tedy dítě s problémy se soustředěním ve třídě je, potom musí učitel vést toto dítě tak, aby ten pevný řád mělo, což jde ale jen do určité míry třeba v rámci týdenního plánu. Horší už je to s činnostmi, které jsou pro všechny děti společné, protože tam tu pravidelnost a řád nastavíš dost těžko, a pokud, tak spíš na úkor těch ostatních, které více či méně svážeš.

Takže pro dítě s poruchou pozornosti a hyperaktivitou alternativa jistě, vstřícný přístup určitě, ale Montessori raději ne. Je řada jiných, vhodnějších alternativ. A zajímající se dobře spolupracující rodič by tohle měl vědět.

MOc diky za odpoved, pomohla mi. Prave, ze ja tu zkusenost mam. Proto si to bez asistence nedovedu predstavit. Nektere skoly nedelaji u zapisu zadne "kontroly vhodnosti" a ja mam zkusenost ze alternativu si vybiraji rodice povetsine vzdelani dobre spolupracujici, kteri maji jednak motivovane i intelektem hodne obdarene deti a pokud maji deti, u kterych se daji ocekavat vzdelavaci obtize, tim spis hledaji vstricny pristup. Takze byvaji nuzky schopnosti hodne otevrene.

Asi takhle: mit kurz nerovna se ziskat schopnost ucit deti rozdilneho tempa. Casto byva ve tride nejake integrovane dite a pak je i asistent.

Aleno,

dá. Právě Montessori se při počtu do 20 dětí dá bez asistence zvládnout úplně v pohodě. Základem je právě ta věkově smíšená třída, kdy při učení těch organizačních věcí máš vlastně plnou třídu asistentů k těm několika málo novým prvňáčkům, a pak už to jede samospádem. Nemusíš 20 dětem opakovaně vysvětlovat, jak co mají udělat, nemusíš dohlížet, aby měli to nebo ono připravené v tu a tu chvíli, aby všech 20 - 30 dětí mohlo něco dělat...když je učíš skládat z papíru, nemusíš každému jednotlivě předvést, jak přehnout papír, protože ke každému prckovi máš větší dítko, co stíhá svoje i tu dopomoc tomu malému....to u těch společných činností...

Když nějaké dítě nerozumí nějakému úkolu, je vždycky dost těch, co úkol nebo pomůcku znají, takže tě kdykoliv kdokoliv může zastoupit, navíc se tím dostává o level výš, nejen, že umí, co umět má, ale umí to i předat dál, což je něco, k čemu v běžné škole většinou nestíhá dojít, i když tam na všechny ty "pomocné práce" toho asistenta máš...

Hodně práce šetří pomůcky, děti většinou nepotřebují kontrolu, jestli postupují správně, pomůcka je většinou vede sama. Když se pak děti učí psát, tak nedohlížíš na 20 dětí, jestli správně sedí a správně drží tužku, ale vždy je to pár jedinců.

A největší bonus je učení v tichu. Naučit 20 - 30 prvňáků pracovat potichu, zejména pak ve dvojicích a skupinách je téměř nemožné. Jenže když máš těch prvňáků pár a ti starší už ví, jak na to, tak se to ti malí naučí zcela jednoduše a berou to jako přirozenou věc. Takže nemusíš řešit "kázeň", můžeš se opravdu věnovat tomu provázení.

Něco jiného je věkově smíšenou třídu rozjet, ale i tam už u těch starších můžeš využít některé návyky, které se pak ti mladší učí od nich.