Diskuze : Zdraví : Mozková mrtvice

Letos na jaře v naší rodině - taky měl být pacient propuštěn po 6 dnech, ale upozornila na to sestra v nemocnici - že by bylo lepší kvůli ošetřovačce zůstat ještě den hospitalizován. Tak se stalo a manželka pána pak čerpala ošetřovačku asi 2 měsíce, pak zemřel. Mrtvici předcházelo očkování (3 týdny +-, nevím přesně), možná souvislost nikoho nezajímala.

Kuličko,mam podobnou zkusenost.Dobre to dopadlo.Ale nechali nas cekat cca 5 hodin a pak jsme odjeli domu.Mrtvička byla jen "maleho"rozsahu,pacient proste nevypadal dostatecne spatne....Dovysetrili ho dalsi den rano a bylo to tam.Přiste volam RZ.Tam by snad reagovali ve spitale rychleji.Neco jineho kážou (přijedte,nebojte se prijet)a neco jiného se pak reálne deje.

Děkuji za povzbuzení. A jak takový špatný stav jak píšeš, viděli lékaři? Dávali nadějí? Děkuji

Já už jsem to tady asi psala, ale musím napsat znovu, protože se mi to vždycky vrátí ve vzpomínkách a ještě furt cítím tu bezmoc.
Bylo to v neděli dopoledne, když jsem zjistila, že moje maminka (tehdy 72) nemluví. Normálně se hýbala, oblékla se, usmívala se, reagovala, ale snad až po půl hodině mi došlo, že nahlas neřekla nic, jen používala mimiku, ale úplně přirozeně, takže na první pohled nevypadala, že se něco děje. Hned mne napadla mrtvice, a protože bydlíme kousek od nemocnice, tak jsem ji rovnou zavezla na příjem na internu. Vyšetření od doktorky proběhlo cca do hodiny, proběhly odběry, ale pak jsme seděly na příjmu snad tři hodiny a pořád se na něco čekalo, na výsledky, na CT, nevím na co. Přitom ty příznaky byly jasné, pořád jsem dorážela na doktory, jestli by rychle neměla dostat nějakou tu látku na uvolnění trombu. Pořád mě odháněli, že jako jo, jo, nebojte se. Doteď jsem na sebe naštvaná, že jsem nebyla důraznější a spoléhala na to, že jsme v rukou odborníků a ti se postarají.
Pohybově maminka nebyla naštěstí mrtvicí zasažená vůbec. Mluvit začala asi za 2-3 dny, ale musela se znovu učit vše pojmenovávat, a úplně do pořádku se nedala už nikdy a přinášelo to pak spoustu náročných situací. Nemohla si vzpomenout na spoustu slov nebo dávala věcem jiné názvy, takže mne třeba poslala koupit mrkev, ale měla mysli salám a zlobila se, že jsem ho nepřinesla. Občas nevěděla, jak má něco udělat, třeba jak se pere prádlo nebo jak má něco uvařit. Chtěla udělat palačinky, vytáhla misku a vůbec nevěděla, co má dál dělat. A hrozně ji zlobilo, že už nedokáže být samostatná a že někoho potřebuje.
Na druhou stranu, když si vzpomenu na tu bezmoc na začátku, kdy nemluvila vůbec nebo potom, když nevěděla, že jablku se říká jablko, tak je obdivuhodné, o kolik se ten stav ještě i u poměrně staršího člověka dokázal zlepšit.
Přeji, ať to u vás dobře dopadne, hlavně pokud je problém s řečí, tak se mu fakt hodně věnujte, mluvte, trénujte na obrázcích, procvičujte, je to důležité a přínosné