Diskuze : Záliby : Stardance

"prostě jsme dělali, co jsme uměli, byli jsme s nima, dokud o to stály, nikam jsme je neodkládali, věnovali jsme jim veškerý volný čas a máme je rádi"

Evelyn, jojo, zhruba na to jsme vsadili Ale máme své limity a někdy se děti projevily jako zralejší, dospělejší a rozumnější než my, z čehož mám na jednu stranu radost, ale zároveň je mi stydno

Jo, dokud si děti neuměly říct, bylo to blbý, ale prostě jsme dělali, co jsme uměli, byli jsme s nima, dokud o to stály, nikam jsme je neodkládali, věnovali jsme jim veškerý volný čas a máme je rádi

Jsem ráda, že už za ně nemám zodpovědnost, připadá mi, že si poradí mnohem líp samy.

"liaa, já ti nevím...
já taky přesně vím, jak by měla zaznít písnička, jak by měl vypadat dort, jak by měl vypadat obrázek, jak se má zabalit dárek aby vypadal luxusně... ale nezapívám čistě ani veršíček, moje dorty nejsou ani zdaleka tak hezké, jak je vidím v představách, obrázky jsou spíš jako špatný vtip a balicí papír mám vždycky nějak šejdrem... a co si budeme povídat, nejlépe se vychovávají cizí děti a "doma není nikdo prorokem" nakonec třeba psychiatři sami často žertují, že musí v blázinci nosit pláště, aby se nezamíchali mezi pacienty..."

On je trochu rozdíl mezi tím, když dítěti neuděláš hezký dort, a mezi tím, když ho odložíš nejprve ke známým a pak do děcáku, protože tě otravuje se o něj starat.

Inko, nechci to tady detailněji rozebírat, nicméně obecně řečeno, nebrala jsem dostatečně vážně některé emoce dítěte, například. Přehlédla jsem, že se v něčem necítí dobře a neumí to říct. Neuměla jsem vhodně komunikovat v důležité chvíli. A podobně.
V neposlední řadě jsem vůbec neměla kapacitu být rodič, když jsem měla co dělat s vlastními problémy, to jsem se chovala jako sebestředný idiot a jediné, co jsem s tím dokázala dělat, bylo brečet nad tím, že s tím nedokáži vůbec nic dělat.

Já si teda nemyslím, že bych dítěti ubližovala.
Uveďte nějakej příklad.