Diskuze : Záliby : Turistika

Koníčku, jsem si jistá, že požáry od založených "ohníčků" byly i "za našeho mládí". Hodně se medializovaly požáry z vypalování trávy nebo pálení odpadků, ale i z "ohýnků" a čarodějnických ohňů vznikaly požáry. Jen tedy asi ne tak velké a taky bylo míň těch velmi suchých období, kdy je nebezpečí větší, příp. až tak velké, že se rozdělávání ohňů zakazuje úplně.

Ještě jsem si uvědomila, že když jsem bydlela v bytovce, tak jsme si chodili péct buřty do přírody. Do přírody péct buřty na ohni si chodili i děti se školkou, se školou, na různých organizovaných výletech, výšlapech, pochoďácích, branných cvičeních... Dělali to i dospělí, třeba na společném výšlapu na kopec, na túristických pochodech. Za mlada se šlo vždycky někam za město či ves na oheň, něco se peklo (buřty, prase), pilo se.. O čarodějnicích si omladiny dělají své soukromé omladinské "čarodějnice". Zdá se mi, že oheň v přírodě prostě patřil k životu, společenskému i soukromému. Požáry se nekonaly. Asi jsme to rozdělávání i uhašení ohně nějak uměli, s ohněm jsme vyrostli. V lese jsme oheň nedělali. Teď je to samý elektrický či plynový gril, topení plynové či tepelné, indukční deska... Nevím, zdá se mi, jakoby lidstvo pozbývalo na rozumu, umu i odpovědnosti. Asi by bylo záhodno učit děti rozdělávání a hašení ohně a taky je vést k větší zodpovědnosti a ohleduplnosti. K lidem i k přírodě.

No vidíš, babi, mně přišlo, že půlka psala, že ne, a druhá půlka jen za mlada v oddíle a teď tak na zahradě.
Ale možná už jsem napůl spala

Moniko, ještě je varianta svačina v batůžku a buřty (a vše k rozdělání i uhašení ohně) sebou pro případ, že potkáte stálé ohniště - není to tak vzácný úkaz, a je to pak celkem na jistotu (i když bohužel jsou i ohniště založená a pak ponechaná na pitomých místech, ale to bys poznala).

Moniko, jestli máš problém "to naplánovat", tak máš asi málo zkušeností, a možná bude lepší se do toho nepouštět. Musíš si být jistá, že tam, kde oheň rozděláš, ti to nikdo nebude vyčítat - tedy najdeš vhodné místo, případně vhodně umístěné již existující ohniště. Samozřejmě může někdo mít řeči, i když je situace bezpečná, ale když má člověk čisté svědomí, lépe argumentuje, že ok.

K samotnému plánování: kde to neznáme (což je většinou), máme podle mapy vytipovaných několik míst, kde by to mohlo jít: poblíž potoka nebo studánky, na zřícenině, u skal, u řeky... a na výletě se pak na místě rozhodneme, jestli tady opravdu lze, nebo spíš až na dalším, případně najdeme cestou něco jiného či již připraveného. Nesmí být ve skupině člověk, který se vztekne, pokud „do deseti minut nebude slibovaný špekáček na ohni“ - chce to klid a začít hledat dříve, než je hlad.

Do deštivého počasí a/či zasněžené krajiny je dobré mít sebou nejen dobře zabalené sirky a novinový papír na podpal, ale ideálně i pár suchých třísek.

No ale.................... fakt pokud nemáš zkušenosti, nevyrostla jsi v tom, tak raději s někým, kdo je zvyklý