Diskuze : Záliby : Divadelní představení

Dělají to i někteří jinak velmi zdvořilí a hodní a vychovaní starší a staří lidi v kostele.

Děti mně nevadí, ale lidi, kteří si při preludiu na začátku bohoslužeb ještě nutně musí sdělit, koho včera potkali a jak se má Máňa, mě iritují. Navíc když varhany přidají na hlasitosti, tak oni taky, aby je soused slyšel, a pokoušejí se hudbu přeřvat. V rozlehlém kostele se to jakž takž ztratí, ale přes zimu jsme v sále, a tam to sakra ruší, slyší to i varhaníci, někdy mě udivuje, že varhaník nepřestane hrát a nezařve "Ticho!". Tihle staří a nedoslýchaví si neuvědomují, jak moc jsou slyšet. Musíme to na začátku zimy výslovně připomínat v ohláškách a stejně to úplně nezabírá.

A teď nedávno mě vytočili lidi ze sousední církve. Máme bohoslužby po sobě v jednom kostele, oni za hodinu a půl po nás. Většinou jsme hotoví tak za hodinku, hodinku a deset minut. Nicméně v zimě jsou sousedi v kostele sami a zvyknou si na to. Po zimě se nám začali dlouho před zahájením jejich bohoslužeb trousit do kostela, neustále otevírali a zavírali vchodové dveře do rušné ulice... a pak postávali vzadu a normálně se bavili. Během modliteb, požehnání. Naši lidi v zadní části kostela dost kvetli. Museli jsme požádat jejich kurátora, ať jim v ohláškách řekne, ať jsou během našich bohoslužeb zticha. Maximálně trapné chvilky.

Senedro, to musis tu lozi koupit celou, my chodime ve 4. Loni jsme tedy meli trochu smulu na posadku vedlejsi loze na Louskackovi. Byly tam dve maminky, kazda s jednim ditetem. Jedna maminka asi chtela ukazat nejlepsi hadriky, tak prisla v halence s oslepujicimi napisy Calvin Klein, porad si rovnala fanglicky, co ji z toho visely, ale o ditko se moc nestarala, takze to viselo vetsinu predstaveni pres zabradli a zakryvalo nam cast jeviste.

Moje deti chodi cca od 2 let, vzdycky byly vzorne. Od 4 let jsou velke fanynky Carmen (dostala jsem DVD, ktere mi znarodnily). Jednou jsme na ni sli na prenos do kin, nacez jeste pred zacatkem nas preventivne servala zena pred nami a podrobne nas informovala, co vsechno ji na detech v hledisti vadi. Ty byly samozrejme opet vzorne, zatimco ty zenske pred nami obcas pokecaly.

Nejen deti jsou vsak zhoubou divadelniho lidstva - jednou jsem mela za sebou v lozi (chyba, koupila jsem jen 2 listky) senilniho Americana, ktery si cele predstaveni fotil na mejdlicko, takze celou dobu delal “vzzzzz cvak, vzzzzz cvak, vzzzzz cvak”. O prestavce ho uvadecky sprdlly, ale vydrzel tak 10 minut a zacal znovu. La Traviata…

Ve Verone za mnou sedela dama ovesena zlatem a chrestila tak, ze by mel radost i John Lennon.

Predplatne mame poslednich par let, kdy uz jsou deti schopne vyjednat s otcem zmenu, kdyz data predstaveni vyjdou na otcuv vikend. Do te doby jsme museli kupovat jednotlive vstupenky, protoze zejmena v prvnich letech byla vsechna ta predstaveni v lichych vikendech.

Mam deti, ktere nechtely chodit ani do detskych koutku, protoze jsou tam jine deti, ktere jsou hlucne. Prvni predstaveni (Louskacek) bylo detske, ale uplne klidne, budejcke deti jsou asi nejak min ukecane Mym detem bylo sest a tri roky.

Co se tyce vhodneho obleceni, dost jsem polevila a pokud nekdo nema vyslovene teplaky, tak uz ani oboci nezvednu. V Kralovske opere jsem se odnaucila pouzivat satnu, neb uz se mi tam hodil i kozich, jaka je tam morna. Nejhruznejsi byly v divadle zpivajici vanocni svetry japonskych turistu, Rusalka v ND, v den, kdy zemrel VH, takze byl proslov reditele divadla, hymna a do toho se ozyvaly jingle bells Japoncu, kteri nechapali, nevenovali pozornost a misto toho si navzajem zkouseli tony a barvy (blikajici) svych svetru. To uz nic nikdy neprekona.

Osobne jsem hlucne deti v divadle zatim nezazila, hlucnych dospelych ale spoustu. Cerstvy zazitek z prednasky (verejne) na VS, kde se dve damy v rade za mnou rozhodly, ze je dotazy divaku na predni svetove socioekonomy nezajimaji a celou pul hodiny vydrzely nepretrzite "septat", nereagovaly na zadne shush z mnoha stran, lide se na ne otaceli z peti prednich rad, byly proste slyset velmi vyrazne a daleko.

Měli jsme to podobně
Nejstarší s námi mohla kdykoliv kamkoliv, nikdy nerušila, vždycky vzpomínáme, jak v jejích necelých dvou letech jsme jeli autobusem do Chorvatska (hrozný nápad ) a v cíli byli spolucestující překvapeni, že nimi cestovalo tak malinké dítě a niukdo o něm ani nevěděl ND taky zvládla ani ne v 5 letech (Louskáček) a ani nedutala
Syna jsme nebrali nikam, měl tendence být samostatný
na sestřině vystoupení chtěl na pódium za sestrou a když jsme ho nepustili, tančil (podle holek nahoře) sám pod pódiem, byli jsme teda v první řadě a nikdo jiný ho neviděl, než lidé z té první řady, ani holky z pódia ne... Pak už jsme věděli, že smíme jen do poslední řady, ideálně na stojáka a jen na dceřina vystoupení, jinam ne
A nejmladší byla zvukově náročná (prostě nezavřela pusu), ta byla v divadle poprvé až kolem 6 let na dětském představení a pak zase dlouho ne až pak jako starší začala chodit s námi aspoň do kina, to ji stejně baví víc

Když o tom přemýšlím, tak na dresscod jsem už rezignovala, tam to zařídili už v devadesátých letech francouzi v šusťákových soupravách v ND na baletu
A teda i my jsme trochu zlenivěli a když nejde o ND nebo třeba vinohradské, jde muž v džínách (tmavých) a košili... Necítí se v tom obleku pak dobře (sám)