Diskuze : Hlavní : Tábory

Tak já byla na zakladce extra trídní nejedlík. Jak "z Dachau". Nasi vaří výborně (a já to nepodědila). Ale naštěstí jsem začala jezdit na ty tabory a pochoďáky.

Despi, ano, jsou rozmazlené děti, které po dvou dnech pobytu na táboře nebo škole v přírodě jedí, na co by jinak nesáhly. Ale opravdu jsou děti, nejedlíci. Já sama dodnes nějaké věci nejím, protože jsem si prošla školkou, školou a tábory v době, kdy se razilo ono heslo, že každý má jíst to, co se mu dá a nedělat kolem ofuky. A spíš se jedná o následek takového přístupu než nechuti. V dospělosti jsme začala jíst věci, které bych v dětství nejedla, ale to, co do mě tlačili natvrdo ve školce a ve škole, to dodnes nepozřu. Píšu ze své vlastní zkušenosti z dětství, není to žádné povídání nějaké známé, co jejich kamarádka Mařenka...

No tak ty nejsi asi případ normálního vztahu k jidlu..
Bez urážky.

Já mám za sebou dlouhou historii ruznych jidelen a taborovych vaření a čím více kilometrů jsme meli v nohach tím menší ta vybíravost byla. Obecně u všech. Výjimky se najdou všude ale nikdy jsme nikdo nezvraceli.

Ale pravda je, že moje švagrová má fobii jíst před lidmi. Tak to je taky dobrá diagnoza. My jsme rodina co se sejde a pořádně se naji a u toho povídá celé hodiny. Chuderka.

Tak vejce s cukrem největší ňamka.

Brouky syn baštil s nějakým kamaradem.. někde koupili.. nějaké jedlé.
Opražené. Prý to hlavně křupalo.. nevím.

Despi, syrová vejce není potřeba zvracet (brouky asi jak které, někteří možná zdraví nesvědčí) - to je taky rozmazlená sugesce.