Diskuze : Hlavní : Tábory

Blanče, no, a i když se dospěláci starají, tak to nemusí úplně dopadnout

Pamatuji vedoucí na táboře (kolegyni), která se rozhodla, že „naučí“ jíst jogurt chlapce (cca 7 let), který ho odmítal. Vytvořila nátlak typu „bez svačiny oslabíš družstvo“ a „jsem si jistá, že TENHLE jogurt ti udělá dobře“…………………. no, chlapec to byl poddajný, vstřícný…, nacpal do sebe jogurt, a pak jím ohodil protisedící vedoucí zrovna když se jí po tváři roztahoval spokojený úsměv, jak chlapce hezky naučila jíst jogurt.

Jinak na sportovní soustředění jsem jezdívala jako přidruženec k diabetu dcery, posléze jsem se i začala tomu sportu věnovat sama, a ignorance trenérů stran dostatečné výživy a pití mladých sportovců je zřejmě obecný jev

Hele babi, koukám, že jsem se rozepsala sse stejným názorem

Despi, dovolím si nesouhlasit. S přístupem "nechceš, budeš mít hlad" můžeš (a ani to není ideální) pracovat na příměstském táboře, kde se ti dítě večer dojí doma. Ale pokud ti k třetímu kritickému dni na táboře přibude u dětí slabost z nedostatku jídla (a ne, nenají se jídla, na které nejsou zvyklé, budou mít hlad), je o potenciální průšvih postaráno - předpoklad k úrazům, ale i rvačkám, odmítání aktivit...se množí geometrickou řadou. Za sebe na táboře děti co se jídla týče nevychováváme, vaříme věci, které jí největší procento z nich, léty odzkoušené (těstoviny s červenou omáčkou, kuřecí řízek, rizoto, nudlovou polévku, bábovky, palačinky, sendviče, párek v rohlíku, ovocné tvarohové knedlíky..). A vždycky je k dispozici rohlík, máslo, tvrdý sýr, ovoce, zelenina případně šunka, aby se dojedli opravdu všichni. I na běžném, nesportovním táboře máme dvě svačiny, druhou večeři už jen kdo chce, pokud jsem jezdila jako doprovod se sportovci, měli šest jídel (a ta svačina byly třeba ty sendviče, pizza, obložené chleby nebo rohlíky). Kdysi se mi vrátila po čtyřdením soustředění dcera o pět kilo lehčí (11 let, z 35 na 30 kilo)- tam to nebylo tím, že by jim špatně vařili, ale že s nimi nejel nikdo soudný, trenérka měla čerstvé mimino, byla vždy jen na tréninku a pak se jela ubytovat někam do baráku, a trenéři - bezdětní - si nějak nevšimli, že trojice mlaďochů je tak mrtvá únavou, že de facto jediné jídlo je ranní buchta z domu. Večer se děcek zeptali jestli jdou s nimi na večeři, těm se 3 km tam a 3 zpět nechtělo, řekli, že si uvaří - no a usnuli. Ráno zvládli tu buchtu, v poledne nějakou bagetu nebo polívku na kanále, svačiny s sebou neměli, protože ráno dlouho spali a nenachystali si je a večer repete. Navíc jim lilo celou dobu, takže všichni zalezlí ve stanech, dospěláci byli rádi, že jsou malí "hodní". Jako přežili, dcera dopadla nejhůř, protože jí dělá dodnes zle hospodské jídlo, pak jsem s nimi dvě sezóny jezdila já, pokud nejela jejich trenérka nebo někdo jiný z rodičů a dcera si umí uvařit aby se to už neopakovalo. Ale že by takhle táhli dvoutýdení soustředění si fakt nedovedu představit:-(.

"když bude mit opravdový hlad sni vsechno"

Není to tak. Jsou lidi, kteří hlad necítí, nebo jen po nějaký čas a pak už ne, případně je jim pak "jen" blbě, a na jídlo nemají ani pomyšlení ani na to, co by normálně jedli.
A pak jsou lidi, kteří hlad mají, ale odpor k danému jídlu je větší. Skutečně spíš zhubnou nebo zkolabují, než by snědli co nechtějí.

Děti jezdí na 3 týdny, bez mobilu, píšeme každoročně.
Akorát prostřední letos řekl, že psát nemáme, že mu to dělá akorát binec ve stanu.
Kluci domů píšou, jen když potřebují něco dovézt na návštěvák, dcera teda poctivě píše a na naše dopisy se těší... Když už něco dojde, tak pozdravujou hlavně zvířectvo široko daleko..