Diskuze : Hlavní : Tábory

Despi, když ono tohle neplatí vždycky...syn když mu na tom jídle něco vadí, tak prostě bude radši o hladu, než aby to snědl...a vydrží to dost dlouho...stejně tak bude radši kolabovatz žízní, než aby vypil perlivou vodu...ani jemné perlivou, ani neperlivou minerálku, i v té cítí něco, co mu perlí na jazyku.... naštěstí je naučený, že když něco takového dostanou třeba na cestu, tak si napouští obyčejnou vodu z kohoutku 😉

TaJ, tak já mám jiné dítko, od malička stačilo začít větu chceš jet.. a už kývalo, že jede, aniž by vědělo kam a s kým. Smáli jsem se, že nikdy nemá čas ani se rozloučit, protože, co kdyby mu náhodou odjeli a ono zůstalo s námi
Znalé celého osazenstva bylo až ve škole v přírodě. Jinak jezdilo podle zájmu, ne podle pořadatelů nebo zúčastněných.

Kaliope, náš má mobil od 11, na tábor začal jezdit až ve 12 a jezdí jen na 5 dní, stejně dlouho bývali i na prvním stupni na školách v přírodě, to ještě mobil neměl a ani jsme nepsali, ani učitelkám se nedávaly žádné pohledy pro děti, jak se to někde dělá...takže to byl úplně bez spojení s námi... teď rád zavolá a povypráví, jak se měli, kam pojedou další den, pošle fotku...je to fajn🙂. Nejhorší to pro něj byli asi 5 dní se skautem, žádný mobil, vedoucí taky neposlal nic, dopis by ani nedošel a skoro nikoho tam neznal...nevzpomíná na to vůbec rád a já bych si zpětně nejradši nafackovala, že jsem ho tam tenkrát ukecala jet...nedalo mu to nic, jen se mu hrozně stýskalo a nikoho tam neměl ☹️. Ale přežil to, později jsme o tom i mluvili, že jsme to mysleli dobře a neodhadli...a dobrý 🙂

Cimbur , u nás je to stejné, jako tu už někdo zmiňoval. Já jsem nikdy nedostávala pohledy nebo dopisy. Mamce to přišlo zbytečné:-(. ...a tak já posílám denně dopisy, pohledy, občas je naplním žvýkačkou nebo nějakým obrázkem pro dceru (kluky bych tím asi nedojala - ti vozili jako malý ze ŠVP dopisy ještě zalepené a strašně se styděli, že denně dostávali poštu ).

Co se týká toho stravování, tak to je těžké. My s tím také bojujeme skoro všude. Vařím doma hodně, nevaříme ale klasické hotovky, děti je čas od času mají rádi, ale udělám porci a ta se sní a určitě to nejíme týden. Synek si teď i vařil u tchýně, protože ona jim uvařila kotel svíčkové a jim po dvou dnech už lezla ušima. Tak si chodil nakupovat a vařil sám .

Mám taky taková vyzábla a teď je dcerka na táboře. Když jsem viděla, jaké tam děti dostávají svačiny - snídaně je ráno mezi 8:30 a 9:00, oběd 12:30 až 13:00 a svačina v 15:00 hod např. meruňka nebo jablko a k tomu taková tyčka jmenuje se Alska myslím, za pár šupů někde z Penny, večeře v 18:00 a pak mají v 21:00 druhou večeři co zbude z celého dne, nebo chleba a marmeláda.

Za mne je to strašně málo, pokud dítě má celý den pohyb, a když si představím, že po třech dnech už si pro knedík holka nepůjde bude jen na polívce, tak mě taky berou mrákoty.

Vedoucí z tábora dobře znám. Jsou to vesměs bezdětní lidé, prima a fajn, ale už jsem to s nimi probírala mockrát. Letos jsem teda holce přibalila i nějaké tyčinky, aby měla, kdyby náhodou měla hlad .

Vlad., jo, syn má na táboře mobil každý rok a nejen že průběžně posílá fotky, ale většinou nám každý den večer i volá a popřeje dobrou noc...a volá i první den, že už jsou v pořádku na místě...a pak po cestě zpátky, v kolik a na jaké nástupiště přijedou😃