Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Jasně Fern, nějakou ochotnou spoluprací by se asi dal opravit i ten špatný kádrový profil po rodičích, co v jistý okamžik nedrželi příslovečnou hubu, natož když se dopustili hříchu protestního vystoupení ze strany...vůbec to není o systému...

A mě právě zajímá, jak tohle měli "ti druzí".

Je mi jasný, že to měli jinak, zajímá mě JAK.

Byla pracovní povinnost, vzdělání zajišťovalo spolu s dobrým kádrovým profilem teplé místo, takže u loajálních nebyl stres o práci. V práci nebyl prostor ke kreativitě, k nějakému růstu bez stranické legitimace.
Stran násilné kriminality bylo logicky bezpečněji (zavřené hranice, profízlovaný stát), z druhé strany byl zákaz shromažďování, kdykoliv tě kdokoliv mohl legitimovat a zajistit.
Pěstovala se propaganda, jásavé průvody, nástěnky na pracovištích, masáž ve školách. 95% dětí bylo členem pionýrské organizace SSM, která pořádala několikrát do roka agitační shromáždění, bylo krojované a začínalo bodrým zvoláním vedoucího
"k budování a obraně socialistické vlasti BUĎ PŘIPRAVEN" sbor pionýrů odpovídá "VŽDY PŘIPRAVEN" a následuje několik "hymen" mládeže a dělnického hnutí, které zpívají všechny děti.

"Píseň přátelství, ať zpívá, kdo je mlád, kdo je mlád, kdo je mláááááááááád,
svoji píseň nedáme si nikým brát, nikým brát, nikým brááááááááát"

Neřekla bych, že to má v pripade Eudo co dělat s lidskou paměti :)

aky, ještě jednou - u nás fakt nikdo ty čárky nedělal... jak říkám, znali jsme se všichni navzájem až příliš dobře... i to možná souvisí s tím, že se u nás žilo trochu jinak, systém možná vládl, ale ty lidské vztahy byly důležitější
možná bych narazila, až bych tu naši díru opustila (a se svou povahou vím, že ano), ale u nás fakt běžně jely zakázané knížky, zpívaly se zakázané písničky, učili jsme se, že plzeň osvobodili amíci... proto píšu, že jsem asi žila v jiné zemi