Diskuze : Záliby : Sběratelství a soutěže

No tak urobilo, takže může být rád

já (kvůli své vlastní zkušenost) tohle cítím jinak
běžně rozdávám věci, které bych mohla prodat, ale rozdávám to s vědomím té (přibližné) hodnoty a toho, že to chci dát a ne se zaobírat prodejem atd.
ale tohle je trochu jiné. Já bych se asi cítila trochu "podvedená", že mi ten člověk (odborník) neřekl, že mu dávám něco hodnotného u čeho on předpokládá, že to běžně člověk neví
na místě dárce bych si neřekla asi o plnou cenu (právě, že byl ke měn zase slušný a že bych chtěla, aby to jako dar částečně zůstalo), ale kdyby mi to neřekl, vím, že by mne to velmi mrzelo (a asi by mi to pokazilo vztah k tomu člověk)
trochu bych to cítila, jako, že mě využil
když řekne hodnotu (člověku, který ji téměř jistě nezná) a já se stále rozhodnu dát úplně zadarmo, tak pak je to jiné

Já myslím, že je problém, že on hodnotu toho neví.
Kdybych mu jí řekla, tak bych pak byla v klidu, ale takto tazatelku chápu.

Já jsem kdysi takto také darovala starou knihu, kterou jsem mohla postrádat a věděla jsem, že ji ten člověk marně shání. Řekl mi jen, že má velkou hodnotu, že to nejde. Na to já jsem mu opáčila, že ať si ji nechá, že je to dárek.
Ale po pravdě /né, že bych toho zpětně litovala a žralo mne to/, ale takto jsem reagovala jako okamžitou reakci. Dala jsem mu dar a reakce byla v tom duchu skutečně ti to dávám, našli jsme ji při úklidu sklepa, ano je to klasika, ale nikdo u nás doma po ni momentálně netouží a tys ji shánel... Kdyby mi ale řekl skutečnou hodnotu např. těch 200EUR a nechal čas na rozmyšlenou (např. mi to napsat do mailu), tak bych asi reagovala jinak. Minimálně bych něco navrhla na oplátku hodnotnějšího než třeba zde ten koláč.

Zachovala bych se podle toho, jak dobře znám charakter dotyčného kolegy. Pokud vím, že je to rozumný a slušný člověk, pak bych dar přijala přesně tak, jak ho on nabízí. Upekla bych koláč a byla bych ráda, že dobří lidé ještě žijí On prostě k dané věci vztah nemá, nechce se mu asi ani prodávat a je rád, že věc je z domu a někomu jinému udělá radost. Pokud bych ale věděla, že kolega je člověk, který občas třeba něco vyčte, nebo je na peníze apod., pak bych dotyčnou věc odkoupila. V tom případě by to mohlo přinést do budoucna problém. Určitě všichni známe takové ty případy, kdy věc, nabídnutá rádoby se srdcem na dlani, je obdarovanému později vyčítána nebo připomínána.

Tak bych mu to řekla a viděla bych, jak by se zachoval. Kdyby stále nic, tak bych nabídla třeba polovinu?