Diskuze : Záliby : Písničky a zpěv

Evelyn, urcite. jenze ten pocit, ze to voru, je natolik stresujici pro mne a blby vuci ostatnim, ze to nepodstoupim. Potrebovala bych neco, kde je to jedno, ale to je takovy protimluv, jedno, jestli to ladi

1. Zpíváte (nebo zpívali jste, když byly děti malé) svým dětem?

Miminkům (jak svým dětem tak vnučkám) ano, na uspání velmi jednoduché a jednotvárné popěvky. Starším dětem nezpívám - našim zpíval MM, vnučkám zpívá syn.

2. Zpívá nebo zpívalo se někdy u vás doma společně (jak v původní rodině, tak nynější)?

V původní rodině jen výjimečně na vodě, v mojí ano - hlavně MM se synem, dcera a já jsme jen trochu přizvukovaly. Celá rodina jsme zpívali všichni z plna hrdla v partě s kytarou.

3. Zpíváte si sami pro sebe? (nemyslím teď v nějakém sboru nebo profesionálně, ale doma jen tak)

Ano. Spíš tedy venku nebo v autě, než vyloženě doma, ale i tam někdy.

4. Je to, jestli si zpíváte nebo ne, ovlivněno vaším názorem, že to umíte/neumíte?

Sama si zpívám bez ohledu na názor, straším dětem nezpívám s ohledem na názor, že to neumím dokonale. V partě s kytarou zpívám s ohledem na názor.

5. Pokud si myslíte, že zpívat neumíte, jak jste k tomu přesvědčení přišli?

Myslím, že trochu (něco, v nějakých tóninách) zpívat umím, ale dost taky neumím, a to je realita, kterou slyším, plus mi to bylo sdělováno v dětství ve sboru - byla jsem dobrá (tak akorát) pro držení druhého hlasu

Hele strelba mi jde taky (akorat teda ne z luku, ale mel jsem pred lety zbrojak... udelal jsem ho na plnej pocet bodu hned po dosazeni vekove hranice) a leta jsem delal bojovy sporty a puvodne chtel k zasahovce, tak treba jsem treba nakej reinkarnovanej slechtic

Mickey, je to takové šlechtické nadání - hudební nástroje, kreslení (kdysi když šlechtična neuměla akvarely, byla břídil), několik cizích jazyků (kvůli sňatkové politice - zásnuby na západ, nakonec sňatek na východ, jazykově připraveni na všechny světové variace) - ale se zrušením aristokratických výhod z toho bylo houby

Hlavně ty aristokratky byly fakt v pytli, aristokrati měli univerzitní vzdělání a spoustu možností atd, celkový přehled,

aristokratky navíc dávaly etiketu, zpěv, starost o dostihové koně a vyšívání - ale víc fakt ani prd

1. To som si dovolila len kým boli deti nemluvniatka.
2. Pochádzam z rodiny rodičov - folklóristov. Celé detstvo som si myslela, že neviem spievať (dodnes neviem, aká bola pravda 😆).
Nejak okolo (po) puberte som začala mať pocit, že už mi to v kostole ide - ako ostatným tetám.
A odkedy pracujem v mš, moje spevácke obavy zmizli úplne. Pri nacvičovaní besídek ma chvália aj kritické kolegyne 😆
3. Doma si spievam vždy keď som sama. Ľudovky i moderné.

V ČR si hromadný spev neužijem. Občas v kostole - ak mi sadne pesnička.
Na Slovensku sa oslavy bez spevu väčšinou nezaobídu, a ak sa k tomu ešte pridá ťahacia harmonika, tak je to dokonalá radosť.