Diskuze : Hlavní : Jedináček

Mrakova, moje máma to třeba říkala běžně

my máme "stará kolena" třetí dítko - jsme za něj s manželem moc rádi (cca okolo 40 let oba)
myslím, že během pár let k tomu druhému dítko dospěješ, doufám, že to hlavně budete cítit oba s manželem stejně, protože stejně to musí být rozhodnutí obou
ale podle toho co píšeš, si myslím, že by sis dítě užila
ono to druhé mateřství je už o něčem jiném, neměla bys už spoustu starostí cos měla s prvním, myslím, že finan. zabezpečená bys být měla, i díky manželovi ne ?
a jestli máš vstřícného zaměstnavatele... já bych do toho na tvém místě šla (ale samozřejmě nejsem v tvých botách)

Mam kamaradku s planovanym jedinackem, dalsi dite si neprali ani neplanovali. Je takhle spokojena, po materske se nemohla dockat do prace, nechapala, jak to muzu prezit s detmi doma;). Myslim, ze se na ni nikdo nekouka nijak spatne, je to jejich vec, rekla bych, ze to bere jako "mam odskrtnuto, jedno jsem si splnila, a to mi bohate staci, nejsem proste typ "kvocna"" (v dobrem mysleno:))

Vždy jsem plánovala více dětí, o lásku jsem se nebála...když jsem zjistila, jaký je manžel otec (bohužel první 2 děti se povedly jen s 12m odstupem), už jsem další nechtěla, protože ta jeho ignorace mě strašně vyčerpala....po 6 letech se nám stala nehoda a máme 3 dítě, teď už jsou jí 3. S manželem je to strašně těžký, ale že ji mám, jsem nikdy nelitovala. A ráda jsem jí měla hned, o to jsem se taky nebála. Jen mě to stojí strašně moc energie, kvůli manželovi (nechci rozepisovat).
V 31 letech máš dost času si rozmyslet, jak bude váš život dál vypadat. Nějak nechápu, proč byste měli živořit, tvůj manžel nevydělává? Sama píšeš, že tehdy jsi neměla školu ani zkušenosti a proto jsi neměla práci...dnes jsi v jiné situaci, budeš brát mateřskou, rodičovskou....

Ano, i dětství s tím souvisí, pořád pod dohledem, manžel je strašně nesamostatný, což se na manželství dost podepsalo....... v podstatě bych mu ideálně měla suplovat matku, která za něj vše obstará a kontroluje ho, aby dodržel rozvrh a pokyny.
Jeho maminka do všeho, co chtěla dotlačila a on to bral jako OK, dalo mi to dost práce, ho z jejího vlivu dostat (mi chtěla vybírat nábytek do našeho bytu a tak), ale teď je to bohužel všechno zase zpět, řekněme kvůli jiným problémům už to není moje priorita, ale tvářím se na ní taky dost přísně a nevlídně (jak jen umím) - no nepomáhá