Diskuze : Drbárny : Uprchlická krize

TaJ, já tady o tom už nesčetněkrát přemýšlela. Vzít batoh a jít do neznáma. Rozhodnout se teď a hned. Je mi úzko i jen z té představy. Nechat tu třeba rodiče. Nevědět, co s nimi je.... Pro xy lidí v mém okolí je to úplně nepředstavitelné. Úvahy na téma "u nich se ale nestřílí".... No tak budu čekat, až začne?

Yuki, ale to, že tady napíšu, že mi vadí, jak se chovají apod., neznamená, že to s nimi neumím nějak vyřešit...jasně, někdy to jde líp, někdy hůř, vždycky se to nějak zvládne, ale neznamená to, že mi to nevadí, to snad napsat můžu, ne? Jinak jak píšeš, že ta "vaše" rodina nezažila nic zlého...já aspoň z těch lidí, co chodí k nám, mám pocit, že právě ti, co zažili něco zlého, tak se chovají mnohem líp, snaží se domluvit a nějak si i popovídat, poprosí, poděkují...ale může to být samozřejmě jen můj pocit, to nevyvracím...

Jerry, jsem ráda, že je pejskovi líp, taky máme, už starší dámu, nemá ráda horko, je nám jí teď líto, a to teprve horka přijdou

kromě toho, že v tom stavu je matka/rodič ochotný nechat dítě bez výchovy, tak ta matka je v takovým stavu, že nemá sílu vychovávat, fyzicky, ona musela zvládnout strašně těžký rozhodnutí, má zodpovědnost za děti, a možná chodí bez cíle kamkoliv, jen aby byla mezi lidmi, aby se pohybovala, aby viděla, že svět je v pořádku, že její děti můžou dělat blbosti, běhat, křičet, pokud byli v krytu, nic z toho nemohli

samozřejmě nepřišli všichni ze stejných podmínek, třeba naše rodina nezažila nic takto zlýho, jenom opustili svůj domov, svoje rodiče, svůj zdroj příjmů v zaměstnání, školy, kamarády, posbírali pár nejnutnějších věcí, šest lidí a kočka se vtěsnali do vw golf, a vydali se na západ, z východní Ukrajiny, nikdy před tím neřídil otec víc než možná 50 km,
přijeli do země, která funguje jinak, není kompatibilní školství, nerozumí jazyku, nemají jak najít práci ani školu odpovídající tomu, co dělali, neví, jak dlouho to tak bude,
sleduji zprávy o tom, jak Ukrajina trpí a mají výčitky, že jim se daří dobře

v takové situaci je potřeba opravdu ty lidi aspoň trochu chápat

já bych, na místě TaJ, šla za vedením, jestli můžeme něco omezit, jestli můžeme vyvěsit třeba to upozornění na zodpovědnost,
a i kdyby to neprošlo, snažila bych se bez naštvání vysvětlovat, ukazovat na zákaz pití a jídla, měla bych v mobilu přeloženou větu " prosím dohlédněte na své děti", kterou bych jim ukázala,

my máme ve škole taky mnohem víc práce než před tím, musíme si poradit, očekává že to od nás a nikdo nám neukázal jak na to, ani před dvěma lety, ani teď, hledáme cesty, protože jinak to nejde

taky musíme komunikovat s rodiči, řešit přestávky, kdy se perou, jídelnu, kde ty děcka neznají naše jídlo, jsou to pro ně neznámý chutě a kombinace, museli jsme je naučit, že se jídlo nevrací bez ochutnání, říct jim, že to lidem vadí, protože to jídlo dotuje škola a obec

bez komunikace to nejde

Jo to je výstižné. Rodiče taky víc povolí dítěti po těžké nemoci / úrazu. Jsou rádi, že vůbec "zlobit" může.


Mariko,

kdyby jenom deti. Nas pejsek po tezkem uraze se mi ted parkrat vycural na novou podlahu a mne to prislo roztomile. Dnes uz mne to nastvalo. To znamena, ze se on zlepsuje a ja se dostavam ze soku.

Ale kdyz o tom premyslim dal. Tak pokud bych se nekolik tydnu bala o zivot, pripadne zazila neco traumatickeho. U toho se bala jestli MM nebo bracha prezije, nebo starsi syn. Tak bych mozna taky chodila po OC a delala bengal. Nechala bych deti radit..

Kat, to není blbá myšlenka, takhle to prostě fakt bývá...ale myslím, že v jejich případě ne, na to tam jsou jiní týpci