| Lenny | •
 |
(14.3.2003 17:28:50)
Ve druhé půli těhotenství jsem se začala rozmýšlet, kterou porodnici si vyberu. Jsem z malého města mezi Kladnem a Prahou – takže se předpokládalo, že to bude buď Kladno nebo některá z pražských porodnic. Asi každý člověk má v rozhodování svůj žebříček priorit, kterým se řídí. To, co jsem chtěla od vybrané porodnice já byla kvalitní péče, trochu „domácí prostředí“ a příjemný zdravotnický personál. A tak jsem tedy hledala nějaké zařízení, kde by se moje přání potkala se skutečností.
A našla jsem – nestátní zdravotnické zařízení NATALIS v Táboře. O něm jsem se dozvěděla od známých a na serveru www.rodina.cz. Když jsem tam poprvé zavolala a chtěla bližší informace mluvila jsem asi se třemi pracovníky. Od prvního kontaktu byli všichni moc milí a odpověděli na všechny mé otázky s velkou trpělivostí. Už tento kontakt byl překvapením, protože jsem předtím volala do několika zařízení, ale nikde se mi takto nevěnovali.
Na všetečné otázky mých příbuzných a známých, jakou porodnici jsem si vybrala, jsem tedy odpovídala: NATALIS v Táboře. Následovala hned druhá: „To tam máš známé?“ Když jsem odpověděla podle pravdy, že nikoho tam neznám, ale zlákalo mě prostředí a kontakt s těmito lidmi, tak se na mě každý díval jako na blázna a čekal, že si to ještě rozmyslím.
Do Tábora jsem přijela relativně v klidu (2 dny po plánovaném termínu) a paní doktorka mi sdělila, že se bude muset porod vyvolat. Ve všem se mi snažili vyhovět, vždycky mi vysvětlili co bude následovat, co bude bolet a proč. Nakonec mi doporučili i epidurální analgézii, za což jsem byla později velmi vděčná.
Po porodu jsem velmi ocenila samostatný pokoj a skutečnost, že partner mohl být se mnou na pokoji prakticky celý den – a neměli jsme pocit, že by tam někomu překážel.
Miminko bylo úžasné, ale přece jen jsem se na něj zpočátku bála sáhnout. Proto jsem byla velmi vděčná dětským sestrám, že mně ukázaly všechny potřebné úkony v péči o miminko a já mohla hned od začátku vše dělat sama, příp. se hned zeptat, když se mi něco zdálo s miminkem v nepořádku. Když jsem odcházela z porodnice domů, dovedla jsem si představit, co mě čeká a mám pocit, že i první dny doma jsem zvládla bez problémů.
Dnes se nestává často, aby člověk na pobyt ve zdravotnickém zařízení rád vzpomínal. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala tuto porodnici a děkuji všem jejím pracovníkům za péči, kterou mi poskytli, protože hlavně díky nim budu na tuto událost vždycky vzpomínat ráda.
|
| Lucajda, Vojta a Petruška | 
|
(17.3.2003 10:43:41)
Díky moc za tuhle informaci. Já měla rodit v Natalisu před rokem a bohužel mě museli převézt na Riziko do Budějic. Tam byl porod pro mě opravdu hrozný. Od té doby jsem slyšela na Natalis rozporuplné názory. Chceme příští rok další mimčo a já se po minulém porodu doopravdy bojím. Chodím do Natalisu ke gynekologovi a všichni se tam ke mě moc pěkně chovají. Doufám že alespoň to a Tvá zkušenost mi pomůže strach z dalšího porodu překonat. Alespoň tam na mě nebudou křičet, smát se mi a odmítat se mnou komunikovat. Ještě jednou díky za naději :).
Lucajda
|
|
| snedy | 
|
(1.4.2003 16:25:53)
Renčo, jsem ráda, že se ohledně NATALISu objevila nějaká čerstvější zmínka. Chtěla jsem se zeptat, kdy jsi tam rodila?
Sestra v ordinaci mojí doktorky byla ohledně sitauce v NATALISu skeptická, co se jeho existence týče. Prý, že je provoz velmi náročný, a že netuší, jak dlouho ještě bude existovat. Upřímně řečeno jsem jejím slovům moc nevěřila, ale jak se říká, na každém šprochu ...
Kdyby měl někdo další "čerstvé" informace, určitě by je všechny "čekatelky" a zájemkyně o porod v NATALISu ocenily. A když ne nikdo jiný, tak já určitě :-))
|
| Market+Kájinka9/02+8/05Jan | 
|
(3.5.2003 17:49:58)
Já jsem rodila v Natalisu 7.9.02,dr.Karčová a sestřičky byly opravdu milé,ochotné. Sama jsem zdravotní sestra a tak jsem měla tu výhodu,že jsem veděla zhruba co mě čeká. O Natalisu se povídají různé zvěsti ale většinou pocházejí ze špitálu z gyndy. A špitál je jedna velká drbárna. Rodit v Natalisu bych přála každé mamince!!! Markéta a dcera Karolínka 8měsíců
|
|
| Lalísek | •
|
(21.6.2003 20:39:32)
Můj "dáreček" z Natalisu (syn Adam, nar. 25.3.03) se právě pokouší usnout a já po kratší přestávce pročítám opět Rodinku a zjišťuji co je nového.
I já si připadala jako blázen, když jsem rodině oznamovala, že hodlám rodit jinde než v českobudějovické porodnici. Malý červíček nejistoty hlodal snad až do poslední vteřiny před odjezdem do porodnice. Ale jakmile jsem zazvonili u dveří Natalisu (bylo půl jedné v noci, proto ten zvonek), byli jsme si s manželem na 100% jisti, že jsme se rozhodli dobře.
Na nikom z personálu, ani na rozespalém panu doktorovi, nebylo znát sebemenší rozčilení z toho "kdo je takle v noci otravuje" a to i přes to, že lékař po příjezdu do porodnice zkonstatoval otevření na 1cm, tedy nic moc.
S manželem jsme byli sami na pokoji,nikdo se netvářil, že by snad překážel a rušil, sestřička vždy zaklepala a velmi slušně mě požádal abych šla na monitor a na vyšetření. Porodopis jsem již měla sepsaný, takže lovení údajů o povolání manžela a mých prodělaných nemocech odpadlo, mohla jsem teda "v klidu " hekat a funět.
Tahle "romantika" probíhala od již zmíněmé půl jedné do šesti do rána, kdy mi lékař napíchl vodu, pak nabrali bolesti na intenzitě a něco málo po sedmé se už začalo schylovat k porodu. Mezitím se vystřídali sestřičky a do toho "nejlepšího" přišla moc miloučká a příjemná sestřička Mirka. Poslední hodinu spolu se mnou prodýchávala každou kontrakci, protože jsem nedýchala zrovna předpisově a uklidňovala mě, že už to bude jen chvilka, že už při vyšetření sahá miminku na vlásky :)
Ve čtvrt na devět se nám narodil syn. U porodu byl přítomen lékař, který porod vedl, dále pan primář, "moje" porodní asistentka, dětská lékařka a dětská sestra a samozřejmě i můj manžel.
Všichni byli milý, ohleduplní, stále mi všechno vysvětlovali a za všechno způsobené příkoří se omlouvali. Věta lékaře, který vedl porod mi přišla až komická: " nezlobte se, teď vás to bude trochu štípat, jak jste oholená, ale já to musím pomazat dezinfekcí...".
Po porodu jsem měla samostatný pokoj a spíš než jako v porodnici jsem si připadala jako v lázních.
Už to tady někdo psal, ale já se připojuji, na svůj porod a pobyt v porodnici vzpomínám ráda a personálu Natalisu tímto moc děkuji.
PS: pokoušela jsem se popsat svůj pobyt v Natalisu co nejstručněji, ale moc se mi to nepovedlo, přesto ráda odpovím na případné dotazy, i já byla při výběru porodnice vděčná za každou informaci.
|
|
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)