Libiku,
Tak ja nevim, zkousim situaci prehrat jako pracujici ve verejne sfere, a vubec te nechapu. Rekneme, ze nejaky muj kolega, ktery neni muj sef (treba sef vedlejsi fakulty), slibi za mne studentovi neco, co nemusim, a ten by prisel specielne za mnou a dozadoval by se 10 min. meho casu, ktere by byly nad ramec mych povinnosti. Samozrejme bych si to vyridila s kolegou, ze jeho sliby za mymi zady jsou nepripustne, ale mela bych pochopeni pro toho studenta, ze ten za nic nemuze, nemusi se vyznat v nasich vztazich ani v nasi hierarchii. Bud bych mu ten cas poskytla, nebo velmi pokorne bych se omluvila za nedorozumeni, a projevila bych ucast pri hledani nahradniho reseni. Od nej bych mozna ocekavala take par zdvorilostnich fraz politovani nad nedorozumenim, ale ne odstoupeni. Pokud by prisel za mnou jiz rozcileny, s pokrikem, „kdo se neboji pana dekana?”, protoze ho pred tim jiz nekdo bez omluv vykazal, nebrala bych to jako drzost, pri vyzvidani, v jake situaci a kvuli cemu se rozcilil.
Vis, moje zivotni zkusennost je takova, ze clovek, ktery nedovoli se sebou jednat jako s hadrem, obvykle nejedna jako s hadrem s ostatnimi. Naopak, pred temi, kteri klopi usi pred kazdou „autoritou”, davam si pozor.
Autorka si dozadovala pouze jiz DOMLUVENE sluzby, a fakt, ze ji ji slibil nekdo, kdo nebyl k tomu opravnen ani kompetentni, neni jeji problem. No, a ze se rozbrecela rozcilenim – v tehotenstvi to tak byva, ze se blije nebo breci se nadmirne. Je to vice mene ochrana pro mimino, signal na situace, kterych je treba se vyvarovat. Ale ty slzy a labilita nejsou ten zaklad naroku, jak to pripisujes. Tim zakladem byl SLIB a DOMLUVA, udelana clovekem, ktery (mozna) nebyl k tomu opravnen, ale patril k instituci. Seriozni jednani od reprezentantu instituce by bylo, bud ten slib splnit anebo se omluvit a hledat jine reseni. Pani vrchni pak samozrejme mela by plne pravo vyskrabat oci zastupci primare, ale klientku tohle jiz by nemelo zajimat.
Předchozí