Přidat odpověď
Nenechali jsme si říct ani u jednoho syna, že to bude syn. U prvního jsem nějak intuitivně nakupovala ale všechno modré a béžové, pořád jsem si říkala, že to bude kluk, a měla jsem pravdu. U druhého už mi můj šestý smysl tak nenapovídal, ale tušila jsem, že to bude opět kluk. Navztek příbuzným, kteří nám přáli holčičku. Ale nám to bylo jedno, hlavně, že jsou zdrávi. Starší syn si přál hrozně brášku, tak jsme mu splnili jeho přání. Když se druhý syn narodil, ten starší se mi přiznal, že ode dne kdy věděl, že bude mít sourozence, si každý den říkal, hlavně ať je to bráška.
Předchozí