V porodnici na Obilním trhu jsem strávila měsíc a půl. Byl to pro mne měsíc a půl plný strachu a hrůzy. Za tu dobu se u mne prostřídali snad všichni lékaři a měla jsem možnost dobře poznat celý systém porodnice. Nikdy jsem ještě recenzi na internet nepsala, ale tohle mi nedá, a tak se chci o svůj příběh podělit.
Ve 31. týdnu těhotenství jsem byla hospitalizována z důvodu hrozícího předčasného porodu (lehké špinění, krátký čípek, sraženina, časté tvrdnutí břicha). Byl mi podán Tractocil a miminku provedena maturace plic. Po Tractocilu jsem ležela na kapaném magnesiu.
Nejprve jsem ležela na JIP porodního sálu. Porodní asistentky, které se zde starají o ženy na rizikovém těhotenství, jsou vesměs velice příjemné a ochotné. Staniční sestra tohoto oddělení Mgr. Miloslava Kameníková je člověk na svém místě. Velice mi pomohla, stará se o pacienty jako o ,,vlastní“. Co se týče lékařů, byla jsem velice zklamaná. Tolik arogance bych na tomto místě rozhodně nečekala. Střídají se zde mladé lékařky a lékaři, kterým je naprosto jedno v kolikátém týdnu těhotenství jste, staví se k situaci tak, že rodit ve 31. týdnu těhotenství je v pohodě. Nic o pacientech neví, když se střídají, ani si nepročtou zprávu pacienta. Vyslechla jsem zde i rozhovory lékařů, že se chtějí pacientky ,,zbavit“ a tak jí udělají zátěžový test apod. Po necelých dvou týdnech na tomto oddělení jsem byla přesunuta o patro výš na jiné oddělení, na udržení těhotenství. Zde byli ti stejní lékaři a lékařky. Bohužel už zde nebyly porodní asistentky, ale sestry, které se starají o ženy po porodu. Ty chodily i na náš pokoj. Člověk měl často pocit, že je obtěžuje a že je tam ,,navíc“. Když jsem měla bolesti, trvalo jim velice dlouho, než přišly na pokoj a ještě se tvářily, že je člověk obtěžuje. Lékaři mají snahu po pár dnech vysadit všechny kapačky a poslat člověka domů. Že jsem měla stále kontrakce a to v noci tak silné, že jsem byla otevřená na dva prsty, je opravdu nezajímalo. Horšily se mi i monitory, na kterých občas na pár sekund klesalo miminku srdíčko. Bylo to doprošování, abych mohla v porodnici zůstat a aby udělali maximum pro to, aby moje těhotenství pokračovalo a miminko bylo na monitorech pod dohledem. Poklesy nebyly nijak dramatické, ale bylo potřeba miminko hlídat, aby se mu v bříšku dařilo. Měla jsem ale velké štěstí. Po delší nemoci se do nemocnice vrátila asistentka MUDr. Zuzana Hodická, Ph.D., která je vedoucí lékařkou a která se mne ujala. Jako jediná mi vysvětlila celou situaci, domluvily jsme se na dalším postupu, najednou mne nikdo propouštět domů nechtěl… Díky paní asistentce jsme to dotáhli až do 36. týdne. Porod byl 11. 3. 2015, byl velmi komplikovaný, miminku na monitoru velice poklesly ozvy, a když jsem byla otevřená na 8cm, musela našeho chlapečka paní asistentka vytáhnout kleštěmi. Díky její rozhodnosti a profesionalitě, nám zachránila dítě. Patří jí moje velké poděkování. Stejně tak i paní Mgr. Kameníkové, která také u porodu byla. PA byla Bc. Soňa Švestková, se kterou jsem byla také naprosto spokojená. Po porodu jsem byla dost vyřízená a skvěle se o mne postarala. I jí děkuji. Byla jsem šťastná, že je moje miminko v pořádku.
Po té vší hrůze jsem netušila, co mne ještě čeká. Po porodu jsem měla hrozné bolesti. Lékařům jsem to říkala stále dokola, že je mi opravdu špatně, že mě porodní rána hrozně bolí… Slyšela jsem stále stejnou odpověď – těžký porod, nemůžete se divit. Za pár dní mi přinesla MUDr. Petrová propouštěcí zprávu. Opět jsem si stěžovala na bolesti, ale nejen že mne nevyšetřila, ani mi nechtěla dát lék proti bolesti. Protože jsem se nemohla udržet na nohách, vyžádala jsem si paní asistentku Hodickou. Ta mne vyšetřila a zjistila, že se mi po porodu vytvořil hematom. Následovala operace, evakuace hematomu pod úplnou narkózou. Operovala mne přímo paní asistentka. Za pár dní po operaci jsme šli domů. Nyní mám měsíc po porodu a dávám se stále dohromady. Můj stav je však již nesrovnatelný. Za pár týdnů budu úplně v pořádku.
V mém případě naštěstí vše dobře dopadlo. Mám doma zdravého Martínka. Bohužel, však na tohle období strachu a tragický přístup a chování lékařů nikdy v životě nezapomenu. Ještě, že zde byly dvě osoby, které mi zachránily miminko, asistentka MUDr. Zuzana Hodická, Ph.D. a Mgr. Miloslava Kameníková. Patří jim můj obrovský dík.
Ráda bych vzkázala všem budoucím maminkám, pokud máte nějaký problém, nedejte se. Jenom díky naší neodbytnosti (mojí a mé rodiny) se podařilo moje těhotenství udržet. Je potřeba žádat o vysvětlení situace, o vyšetření, o pozornost tak dlouho, dokud se Vám někdo nezačne věnovat. Většina lékařů je zde velice laxních a nemají špinavé svědomí z toho, když se k Vám obrací zády a posílají Vás s problémem domů. Je to opravdu smutné, ale je to tak. Přeji všem hodně štěstí. Lucie Urbanová