ahojky,opravdu nevím jak nazvat témePo velké krizi už začíná být trošku líp.Jen už si dávám pozor si myslet,že jsem z nejhoršího venku.To jsem jednou udělala a pak se zhroutila.ale proč píšu.Nemůžu to mít prostě jednoduché.Odstěhovaný manžel,večer co odjížděl po hlídání dcery,já byla v práci.Mi říká musím už jet a dodá lásko-Uplně mu to ulítlo a ani nevěděl,že se držíme za ruce.nevěděl jak z toho má vybruslit.jak moc hraje v tomhle jeho podvědomí.To přece člověku který se mnou nechce mít nic společného neulítne.akorát mi s tím udělal zmatek v hlevě.Už si nechci dávat naděje už ne.Ale rozum to ví ale srdci nevysvětlí.Co si o tom myslíte vy?