Žluťásku - to nebude nějaký útok na Tebe, ale je to o tom, že nejspíš většina lidí považuje ruční praní prádla za těžkej opruz a rasovinu zad a pak tudíž logicky nechápou, proč se někdo dobrovolně vzdává techniky, která tuto prudu maximálně zminimalizuje. Neříkám, že to je Tvůj případ, ale třeba v případě mé sestřenky její matka prostě rozhodla, že ta práce nic není a přehodila ji na svou dceru. Zajímavý je, že když sestřenka odešla z domu, najednou se automatka koupila - asi už tetka nezvládala ty hory prádla sama.
A já to ruční praní znám - ještě za svobodna, protože i když jsme měli doma pračku, tak spoustu oblečení tam mamka nedovolila dát. Takže ne, děkuji. Když jsme zařizovali domácnost, tak tchýně řekla, že s jedním dítětem není nutný mít automatku, že mi věnuje tu její Romo. Nebylo moci, která by manžela přesvědčila, že to je nesmysl. Byla jsem rozzuřená, protože v garáži byla ještě valcha, takže ta Romo pračka byla v porovnání s valchou výhra. Tak jo. Já si vyprala těch pár svých hadříků a manželovy věci vč. montérek jsem nechala hromadit až chtě nechtě musel jít a jedny si osobně a ručně vyprat. Nadával u toho jak špaček a najednou zjistil, že ta automatka má něco do sebe a byla hned - nejspíš se přemohl při té vidině, jak si pere tu haldu prádla ve vaně v ruce