Tabitho - dobře, poupravím. Na psychinu by mne nedovedla důvěra v Boha, nýbrž církevní vnímání Boha, které mi určovalo že musím chodit do kostela, kát se, neakceptovat sebe samu jako člověka, nemít svůj názor a pokud jsem chtěla něco vysvětlit - byla jsem nařčena že tyto otázky mi vkládá ďábel a musím je ze sebe vymítit.
Láska k bližnímu - ta mi tam chyběla.
Své dítě jsem odmítla nechat pokřtít (důvody - ať se jednou rozhodne sám) a byla jsem považována za matku, která své dítě vede k odtrhnutí od Boha.
Přitom můj názor je, že člověk se pro křest musí rozhodnout sám, protože to tak cítí, chce a bude se tímto řídit.