myslím, že nikdo neví, co by bylo kdyby a o tom je rozhodování. Kdybys věděla, co by se stalo, kdyby... rozhodovala by ses vždy správně. Takhle člověk může jenom doufat.
My jsme s bráchou i rozvod našich chtěli, bylo období - tak 2-3 roky -, kdy u nás bylo nedýchatelno. Pak se to ale nějak utřepalo a dneska po skoro 20 letech, jsou spolu a jsou spokojení, radují se z vnoučat a radují se s námi a je jim i nám dobře. Mužovi rodiče se rozvedli, tehdy se jim asi ulevilo. Po 15 letech od rozvodu žijí každý svůj život, mají nové rodiny, o vnoučata a svoje děti se nezajímají, protože na ně nemají jednoduše čas. Jeden z nich je spokojený, našel si v životě místo, druhý ne (ten, z jehož popudu manželství skončilo, paradoxně).
Já jsem svým rodičům vděčná, že nám ukázali, že láska má mnoho podob a může i na dlouhý čas zmizet, a přesto to není důvod pálit mosty a překopávat životy všem okolo. I když u nás bývalo dusno, rodiče jsem v životě neviděla líbat se a běželo to u nás hodně technicky a mezi rodiči bez kladných emocí, měli jsme prima dětství, rádi na to s bráchou vzpomínáme.