chrys:
Někdy jsem v šoku já, když manžela poslouchám a přesvědčuji se, že mám paměť v pořádku a jsem normální, jak by to poznal cizí člověk?
Manžel spojí třeba dvě skutečnosti do jedné a dobu (třeba rok) mezi nimi úplně vymaže. Výsledek je pak naprosto jiný a zdrcující a já když to slyším, tak se mi chce křičet. On je ten ublížený a já ta mrcha. Prostě manipulátor, vše si přizpůsobí podle sebe a že změní podstatu, to je fuk. První okamžik je pravda, druhý také, co na tom, že mezi nimi utekl rok a stala se spousta věci, které ten druhý okamžik podmínily a vyvolaly? Takovéto vytržení z kontextu je u něj normální. A já jen zírám. A ještě úžasnější je, když jeho verzi - a stejnými slovy a se stejnými nesmysly mi převyprávějí psotupně obě starší děti jako svůj názor a ještě jsou dotčeni, že jimi nikdo nemanipuluju - mají přeci svou hlavu. Tak to jsem naprosto v koncích a jen tupě zírám.