nemusí být spatné matky, mohou své deti milovat stejne a treba pracují práve proto, aby se jejich díte melo dobre. (materiální dostatek nepokládám za základ dobré výchovy, ovsem nemuze se zcela opomíjet). Ale já myslím, ze to autorka nemyslela nijak spatne a nechtela se pracujících matek dotknout. Spís to myslela tak, ze matky, které jsou doma, se mohou díteti venovat celý den a celý den spolu tráví, proto toho spolu mohou podnikat víc (napr. materská centra), nez zena, která je zamestnaná a tráví podstatnou cást dne bez dítete. V tom si myslím je trochu ten problém: jak se muze zamestnaná matka venovat díteti plne, kdyz je proste v práci? A i kdyz delá treba doma, tak tu práci proste udelat musí a to zabere urcite nejaký cas, tak ten je nutné nekde ubrat. Nemyslím to nijak ironicky a útocne, ale tohle by me zajímalo, jak to funguje, protoze s tím nemám zkusenost. Nedávno mi jedna moje známá, druzinárka, vyprávela, jak jsou u nich v druzine prvnáci treba od 6.30 do 17.30 kazdý den. Prvnák je treba trochu starsí, nez se tady bavíme, ale porád je to malé díte. A má potom matka v takovém rezimu cas se mu aspon trochu venovat?