Tak jsem poslechla Cimbur a zakládám téma
Při čtení vedlejší diskuze o Klausovi, homo a hetero, a vlastně i o rozhovoru s Prekopovou, jsem si říkala, že bych si ráda přečetla něco pozitivního
Jsem věřící, katolička. Mám pocit, že jsem kvůli tomu tak nějak za exota. V práci - ostatní jsou vesměs nevěřící - jsem za Mirka Dušína, protože mám vyhraněný názor na věrnost, na mimomanželský sex, ale i lhaní a apod. Ne, že by se takové věci řešily denně, ale i třeba proto, že si beru dovolenou na Velký pátek, tak jsem pro kolegy prostě JINÁ ... Já si ale nepřipadám jiná, jen si prostě nevyprávím lechtivé vtipy, nemluvím vulgárně, nekouřím, mluvím o svém manželovi s úctou a láskou, po práci spěchám domů za rodinou, občas spěchám více, protože potřebuji doprovodit nejmladší dítko do náboženství ... To všechno jsou příklady, které mé kolegyně dělají obráceně než já, a nějakým způsobem si je spojují s tím, že jsem věřící
Když to shrnu, vysloužila jsem si přezdívku "jeptiška"
U gyn. lékaře jsem za největšího blázna, protože nechci H antiko (vyzkoušela jsem už 4 dr, všichni měli potřebu mi vykládat o HA, aniž bych se jich na to ptala. Prostě jen při pohledu do karty viděli, že ji neberu a že mám 4 děti. Ten poslední mě zcela odzbrojil řečma o tom, že HA není z náboženských důvodů zakázaná. Opravdu nechodím k lékaři proto, že bych si chtěla podiskutovat o HA. Proč nestačí prostě říct, že ji nechci?
Neodmítám HA proto, že ji máme jako katolíci zapovězenou, ale došla jsem si osobně k tomu, že ji prostě nechci a to, že ji neschvaluje církev beru jako fajn bonus k mému rozhodnutí.
Když si čtu tady diskuze, obvykle jsou plné velmi tolerantních řečí ke všem možným odlišnostem - viz např. Klaus a hetero vs homo, a je běžné, že jsou tu katolíci považováni za netolerantní šílence (viz např. diskuze o sexuální výchově) - ptám se proč??
Připadám si být součástí velmi utlačované menšiny a nezbývá mi, než se sdružovat výhradně "se svými"