Podle mě by to šlo... Já si to rozhodně dovedu představit.

To "přání matky" není úplně od věci. Sice to není žádná závazná věc, ale pro soud by to mohlo dokreslit situaci. Matka (mrtvá) už by totiž mluvit na soudu nemohla. Kdyby pak přišel vlastní otec a tvrdil, že se vždy staral, byť by to nebyla pravda, neměl by to kdo uvést na pravou míru, ale to je asi opravdu jen velmi výjimečný případ.

Jinak- jak bych postupovala v dané situaci, bez jakékoli přípravy.
Zemřela matka náhle, např. při dopravní nehodě, 2 děti - jedno u vlastního otce automaticky, 1 s vlastním cizím otcem a s "nevlastním", který ho vychovává.

Dítě by po úmrtí matky samozřejmě automaticky zůstalo bydlet u nevlatního otce (nikdo ho 2. den nestrčí do děcáku), nikdo z biologických rodin zájem nejeví.

Nevlastní otec si požádá o:
a) pěstounskou péči
b) adopci
c) svěření do faktické péče
přes sociálku na soudu.

Účastníkem řízení je vždy vlastní otec, který žije, a musí se k tomu vyjádřit, tedy přijít na soud, říct, že děcko byť je jeho, nechce, že proti tomu nevlastnímu nic nemá a ať to je tak.

OSPOD prozkoumá poměry u nevlastního otce, zjistí, že je vše v pořádku, že dítě ho má rádo, že ten zvládá domácnost apod. a taky to doporučí.

Soud o tom rozhodne a sourozenci nevlastní můžou zůstat spolu.

Proč soud dává přednost babičce? Je to biologická rodina, soud jaksi víc doufá, že babička dítě nikdy neopustí (žena - vlastní krev), zatímco nevlastní otec (cizí člověk - chlap) se za čas nemusí cítit být povinen o dítě se starat (najde si novou babu, která bude proti atd...).

Tak proto asi i ten případ uvedený tady. Ale rozhodně bych to nebrala jako nezbytný výsledek v každém případě. Děti bez rodičů často vychovávají bioologicky cizí lidi, s tím se počítá...

Pravda je, že když dítě zůstane samo (matka samoživitelka zemře), soud a Ospod se první ptá po rodině, kdo si dítě vezme (babička, sestra matky...). Partner matky se sám od sebe nezvažuje, ale když se domáhá a je to nejlepší možnost, proč ne.