Starší (sedm let) se doktorů bál jako batole, protože jsme u nich měli časté pochůzky. Každý rok s ním končíme v nemocnici, kupodivu to snáší vcelku dobře, ale hrozně se bojí jehel. Takže jak v nemocnici kapačky, tak u doktora očkování je hrůza. Lékařů už se taky delší dobu nijak nebojí.

Mladší se bojí hodně, a všeho, včetně maličkostí jako je vyplazování jazyka, poslouchání srdíčka. Při tříleté prohlídce odmítal spolupracovat stejně jako tento a minulý měsíc, když byl nemocný. U něj to je tím, že je hrozně vnímavý a právě před tříletou prohlídkou slyšel v ordinaci šíleně hystericky řvát jednu holčičku, a to té doby má strach.