Můj nejstarší brácha to takhle udělal. Nevím, kdy to chtěl našim říct, ale vyžblebtnul to tři dny po svatbě, když mu máma říkala, že jsem se já zbláznila a v sobotu se vdávám...
- tak on to nevydržel a řek no, víš, my jsme se vzali minulý víkend.
Byla to jeho druhá svatba a moje vlastní svatba byla pro naše o hodně větší šok, tak to asi trochu zaniklo.
Mně přišlo trochu líto, že si na tu svatbu vzal za svědka nejmladšího bráchu a mně to ani neřek - a to jsem si myslela, že máme minimálně stejně dobrý vztah jako mají bráchové mezi sebou.
Což asi máme, dneska možná ještě lepší, a on to tak nejspíš vůbec nemyslel, že by bráchovi dával nějak celkově přednost, ale líto mi to bylo.
Přijde mi, že kdyby to řek předem, bylo by to víc v pohodě, obrousilo by to hrany a tak. I co jsem četla, tak mi přijde, že ti, kdo to řekli předem, měli vstřícnější reakce. Takže proti tajné svatbě nemám nic, ale hlásil bych to předem a vysvětlovala atd., aby neměli příbuzní pocit, že to bylo nějak namířený proti nim.