Po dočtení dalších příspěvků - nejsem si jistá, že to pro něj je těžká situace, rodina mu zůstala, odpadl stres ze zapírání a zametání stop směrem ke mně, jakoukoli komunikaci na téma další děti shodí ze stolu, že tím poškodím všechny členy rodiny, že to chci jen já, a nemusí koneckonců ani dlouho čekat a už to nepůjde ani biologicky :-(

Na mé straně jaksi není možné přistoupit ke kompromisu "tak trochu nevěrný" a říct si "fajn, bylo to každý týden, ode dneška maximálně 1 měsíčně, jinak se s tebou rozvedu", mohu říct pouze absolutně ano - absolutně ne.

Kdežto z jeho pohledu viděno - klidně mohu dát fungovat s "jen" dvěma dětmi. On k životu potřebuje něco, co u mě nemá, a nemůže za to, že to potřebuje.

Čím dál víc se mi zdá, že jsem měla odejít. Dokázat jemu a hlavně sobě, že to dokážu, a třeba i přijít na to, že s ním chci být bez ohledu na počet dětí.