tak já se netajím tím, že úzkostlivá maminka jsem, ale prozatím se mi za tu krátkou dobu víc osvědčilo věřit víc sama sobě, než dobře míněným radám babiček, tetiček apod. Léepe dokážu poznat, co dítě potřebuje, je to logické, jsem s ním 24/7.

Ale reagovala jsem na zakladatelku, já nemám problém s tím půjčit dítě babičkám, ségře apod., ale vadí mi (podobně zakladatelka), když mi dítě rvou z ruky a já vím, že by potřebovalo ještě pár minut jen tak na babičku koukat, než k ní půjde do náručí. A takových situací, kdy se příbuzenstvo sápe po dítěti, je mnoho. Vydržet, být asertivní a slušný, je někdy obrovská makačka.