Nedá mi to a ještě upřesním svůj předchozí příspěvek ..... musím souhlasit,že dítě neznám a nejsem psychiatr. Určitě další konzultace jsou na místě.

Co se týká Matyáše - dva nezávislé zdroje mě s ním poslaly na psychiatrii (SPC,logoped ve školce) - oba jsem ovšem nepovažovala z dostatečně důvěryhodné a kontaktovala jsem naší kl. psycholožku dr. Krejčířovou, ta byla doporučením upřímně překvapená a vyšetření nepovažovala za nutné, tedy jsem ho odmítla.
Mezi 5a6 tým rokem vykazoval náznaky ADHD o kterých se i dr. Krejčířová vyjadřovala s obavami a doporučila mi návštěvu neurologa a případnou medikaci (v našem případě tedy nešlo o AD), tam neurolog neviděl důvod, po té co jsme udělali EEG a další vyšetření. Situace se během roku upravila a při dalším vyšetření mi překvapivě dr. Krejčířová snížila stupeň postižení ze těžké na středně těžkou VD. Je pravda, že jsem změnila přístup k Matějovu učení řeči ( dost jsme zvolnili a já jsem více přizpůsobila formu učení - ustoupila od drilu a snažila se o zábavnější formu), lépe se adaptoval ve školce a našli jsme si nového klinického logopeda.
Mezi 6 a 7 tým rokem došlo k dalším pozitivním posunům, jak se jeho porozumnění zlepšovalo, skokově se zlepšovala i řeč. Přidala jsem do výuky i zdánlivě nesouvisející obory, např. matematiku, která ho střašně bavila .... kupodivu konečně se začal lépe soustředit na mluvenou řeč, protože chtěl rozumět zadáním v matematice. To se ohromně projevilo i v běžném životě.
Teď nastoupil do školy a je nadšený, zatím nemáme žádné výraznější problémy ve výuce ani v kolektivu. Stále je velmi roztěkaný, bývá hrozně unavený - jak se soustředí na porozumnění řeči,ale všichni s ním mají obrovskou trpělivost a to mu pomáhá.
Proč to píšu ..... po těžkém období ve školce, zklamáních , neochotě mluvit, záchvatech vzdoru jsem pochopila,že je nutné stále hledat nové formy výuky a dítě hodně povzbuzovat. Je to velmi náročné a chápu,že každé dítě je jiné, ale z mé zkušnosti v 6ti letech můj dysfatik ještě nebyl na mluvení připravený. Bohužel ta propast mezi ním a ostatními dětmi už byla obrovská a začalo se to projevovat na jeho psychice. Ve školce z důvodů nevyzrálosti v oblasti sociálního chování docházelo ze strany spolužáků k šikaně, což jsem bohužel přehlédla a problémy se stupňovaly.Pak jsem udělal změny a situace se pohnula k lepšímu - dost nám pomoli na foniatrické klinice - hlavně tedy mě,abych pochopila jaké změny mám udělat.

Co se týká AD .... jak jsem se už zmínila jsem je brala cca před třemi lety. Začala jsem je brát na doporučení tří lékařů po "vyloučení" fyzické příčiny mých obtíží. Přiznám se,že brát jsem je nechtěla,ale začala jsem. Nyní vím,že v mém případě nebyly jedním lékařem správně vyloučeny fyzické příčiny a tak jsem léky prakticky brala zbytečně, protože nebyly vhodné. Bohužel mi trvalo dva roky než jsem na to přišla - za tu dobu jsem změnila obvodního lékaře i neurologa a našla velmi vstřícnou a trpělivou psychiatru, která byla ochotná mi naslouchat a mé problémy i skutečně řešit ,ne jen vypisovat recepty na daší tablety.
Takže já mám špatnou zkušenost a jsem nyní již velmi opatrná. V žádném případě si netroufám někomu v této oblasti dávat rady, protože vím jak je to složitá problematika. Pouze po svých osobních zkušenostech ( nasazování léků + vedleší účinky, vysazování + vedlejší účinky, změny které jsem na sobě pozorovala a konečný efekt léčby) radím k velké opatrnosti a max. možnému prověření jiných možností.
Držím palce při rozhodování.