Když se tak nad tím zamýšlím, kluci se vlastně naučili číst doma, aniž bychom měli cílenou domácí výuku. Starší se to naučil ještě před nástupem do školy, mladší v první třídě, ale ve škole vůbec nechtěl ze začátku spolupracovat, nechtěl nahlas číst, připadal si hloupě, že to neumí, když některé děti už jo. A pak najednou hup, třída byla sotva v polovině abecedy a on už četl všechno. Najednou pochopil a šlo to samo.

Pokud by mě škola netlačila, byla bych pro co nejpozvolnější a nenucený způsob, je jedno, jestli se dítě naučí číst ve čtyřech nebo v osmi letech, nakonec se to naučí.
Důležité je inspirativní prostředí, písmenka, knížky, hlavně zábavné, tématicky takové, aby se dítěti líbily, každé dítě je jiné. A když začne poznávat první písmenka, přidat volně psaní, ale fakt netlačit a nenutit, toho bude mít dost ve škole, i když ne v češtině.

Já mám teda zkušenost s dětmi, které se nejlíp učí, když jim do toho nikdo moc nezasahuje a nejlepší je, když se člověk učí, aniž si to uvědomuje. K tomu je doma úžasný prostor.